Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pečecká invaze v Praze

27. 12. 2011

  Když jsem se po roční, respektive vlastně skoro dvouleté pauze rozhodl znovu zavítat na Mezinárodní šachovou dovolenou (dále jen MŠD) a podat si přihlášku na druhý turnus jejího 21.ročníku, který měl být ve dnech 24.-29.7. mým prvním turnajem po přestupu do Peček, vypadalo to, že podobně jako ten starý českobrodský budu i nový pečecký dres hájit v letní šachové Praze víceméně sám. Ještě ve čtvrtek 21.července byl totiž jediným dalším přihlášeným Pečákem Zbyněk Žák, na poslední chvíli nás ale doplnili ještě Jaroslav Dobiáš a Dan Železný, a tak si pořadatelé mohli pro druhý turnus nakonec za Pečky odškrtnout hned čtyři čárky.

  Do vršovického hotelu Iris, kde se tradiční podnik letní šachové sezóny v posledních letech koná, cestovala naše výprava ze dvou směrů a ve dvou nestejně velkých částech, a bohužel se to neobešlo bez komplikací - jako na potvoru totiž den před zahájením druhého turnusu přestaly v okolí areálu fotbalového stadionu pražské Slavie, jehož je hotel Iris součástí, kvůli opravě horkovodu na příští dva týdny jezdit tramvaje. Zatímco já jsem měl cestou ze svého současného bydliště v Praze-Strašnicích na výběr, zda z tramvajové zastávky Kubánské náměstí budu pokračovat jednu stanici náhradním autobusem nebo dojdu pěšky, zbývající trojice spoluhráčů, doplněná o pana Michálka, který ač nyní hájí barvy Kolína, funguje stále jako tak trochu jako takový patron pečeckých šachistů (alespoň pokud jde o MŠD), a také o Vlastimila Kotrouše v roli diváka (byl přihlášen až na třetí turnus), to měla ještě složitější, v neděli ráno totiž i těch náhradních spojů pochopitelně jezdilo o dost méně, a to i z „druhé strany“, tedy od centra metropole, kudy by za normálních okolností její cesta bývala vedla. A tak nakonec přišlo vhod metro „áčko“ a ze stanice Strašnická de facto tatáž cesta, jakou jsem absolvoval já. Buď jak buď, slavnostní zahájení jsme stihli všichni včas a pak jsme už mohli nerušeně zkoumat nástěnku s vyvěšenými tabulkami, kde jsme se našli v následujícím rozložení – zatímco Zbyněk Žák, který se původně hlásil do kandidátského turnaje, skončil nakonec jako první nasazený v první skupině hlavního turnaje, my tři ostatní (pan Dobiáš, Dan a ) jsme byli zařazeni do skupiny druhé.

  Ta splynula s nedostatečně obsazeným vedlejším turnajem a dohromady tak čítala 19 hráčů, kteří se na rozdíl od svých kolegů ve vyšších turnajích museli střetnout švýcarským systémem na 9 kol, přičemž v každém kole jeden z nich dostával volno, za které se fasoval bod. Ten se sice nepočítal na Elo, do průběžného pořadí ovšem ano, což bohužel celý turnaj trochu znehodnocovalo, protože v konečném účtování se díky bodu zdarma dostali poměrně vysoko i hráči, jimž se vlastně ve skutečnosti povedlo uhrát méně bodů, než nashromáždili někteří jejich soupeři, kteří tímto bonusem, udělovaným většinou hráčům z konce aktuálního pořadí, počastováni nebyli. Na druhou stranu je ale pravda, že některé hráče ani tato bodová injekce od pádu na dno tabulky neuchránila, takže je otázka, zda lze v tomto směru skutečně hovořit o nějaké velké nespravedlnosti. Zejména pro první desítku nasazených bylo totiž možná větším problémem snížení elového průměru turnaje, k němuž sloučením došlo, a kvůli němuž byli vystaveni většímu tlaku na co největší bodový zisk, aby na svém elu netratili, a možná ještě většímu počtu hráčů by býval vyhovovali klasický uzavřený turnaj, hraný systémem „každý s každým“, kdy by každý předem věděl, s kým bude v který den hrát, a mohl tomu uzpůsobit svou domácí přípravu.

  A jak že jsme vlastně hráli? Nejvýstižnějším hodnocením by asi bylo „různorodě“ - zatímco Zbyněk se celkem podle očekávání záhy usadil v čele své skupiny, kam by podle Ela okolo 1700 bodů bývali patřili spíše někteří hráči z kandidátského turnaje, a nakonec ji se 7 body bez jediné porážky ovládl, aniž by se musel obtěžovat přijít k poslednímu kolu, na které si již předem domluvil remízu, my tři ostatní jsme v druhé skupině tak hladký rozjezd neměli – už po prvních dvou kolech jsme se v závěru úvodního hracího dne všichni sešli „jen“ na 50 procentech bodů, k nimž jsme se každý dopracovali jinou cestou.

  Tak například Danovi, navrátivšímu se do letní šachové Prahy po deseti letech, pročež měl ze začátku pouze propiskou nadepsanou jmenovku bez vlaječky, stejně jako jeho soupeř, který byl pro změnu na tomto turnaji poprvé, se v prvním kole bohužel nepodařilo využít získané poziční převahy a nakonec skončil bez figury a posléze i bez bodu, chuť si ale spravil odpoledne, kdy již dostal novou jmenovku a kdy se v partii proti prvnímu nasazenému francouzskému reprezentantovi Edgardu Farelovi příkladně koncentroval a poté, co jej připravil o dámu za věž, nakonec díky velké dávce trpělivosti kýženou výhru urval.

  Pořádné nervy si v první hrací den užil pan Dobiáš, který dle svých slov spáchal v obou partiích spáchal v podstatě stejnou chybu. V dopoledním zápase s nejstarším účastníkem naší skupiny panem Schánilcem se mu vynucenou ztrátu věže, způsobenou zapomenutím své dámy ve vazbě, ještě podařilo napravit, když senzačně zabojoval a tlačil tak dlouho a úporně jednoho ze svých pěšců kupředu, až si za něj ztracený materiál vynutil zpět a koncovku věže proti věži otočil ve svůj prospěch, odpoledne proti pro změnu nejmladšímu účastníkovi skupiny Jakubu Voříškovi (8 let) už bohužel tak úspěšný nebyl.

  Podobně nejednoznačně jsem odstartoval také , přičemž jsem se pro změnu po první dvě kola musel smířit ještě se starou „českobrodskou“ jmenovkou, doplněnou o tužkou napsaný název mého nového oddílu – na úvod zbytečná prohra na čas s mladou Alexandrou Romanovou ze Slovenska, když jsem v kritické pozici příliš dlouho přemýšlel nad kombinací, do níž jsem se sice nakonec prozřetelně nepustil, neboť se ukázala jako nesprávná, ale bohužel mi už zbylo tak málo času, že jsem za pár tahů „spadnul“, a následně odpoledne celkem jednoznačná výhra nad zkušeným veteránem panem Slavíkem, kdy jsem si nejprve jednu figuru vynutil a druhou mi můj protihráč později věnoval víceméně dobrovolně, aby poté beznadějnou pozici tahal dle svého zvyku až do matu.

  Malým zpestřením na závěr úvodního hracího dne pak pro mě byla debata, kterou jsem musel po druhém kole absolvovat s hlavním rozhodčím panem Vrabcem, jemuž jsem nechtěl odevzdat originál partiáře, protože jsem ho měl pěkně barevně nadepsaný, zatímco kopie byla jednak hnusně šedá a kvůli posunu okopírované notace mimo řádky i místy nečitelná. Nakonec mi bylo přislíbeno jeho vrácení, až jej Martin Koller, fungující tentokrát nejen jako organizační „děvče pro všechno“, ale mimo jiné i jako vydavatel bulletinů, zapracuje do úvodního přehledu partií.

  Neplánovaná výsledková shoda pečeckého tria vydržela jen do druhého hracího dne, kdy se naše cesty definitivně rozdělily – zatímco Dan postupně porazil jak , tak pana Dobiáše a i přes dvě smolné prohry nakonec vystoupal až na pěkné třetí místo a odčinil tak své nezdařené vystoupení na tomtéž turnaji před deseti lety, kdy skončil poslední, nám dvěma zbývajícím až tak do zpěvu nebylo. Tak třeba pan Dobiáš po výhře v třetím kole porazil již jen jednoho z neratingovaných mládežníků a ač se v posledním kole zaskvěl remízou s prvním nasazeným a již jistým vítězem turnaje – německým reprezentantem Gunnarem Gailisem, byl asi hodně rád, že v předposledním kole ukořistil kontumační bod, který se po odstoupení již zmíněné slovenské hráčky v šestém kole nejprve udělovat přestal a vzhledem k následné absenci dalšího hráče v posledních dvou kolech zase začal, a díky němuž nakonec dělil 8. až 13.místo.

  Tamtéž jsem nakonec finišoval i , přičemž asi nejvýstižnějším hodnocením mého výsledku a hlavně předvedené hry by asi bylo konstatování, že jsem navázal tam, kde jsem předloni skončil. Podobně jako tehdy jsem si totiž i letos po většinu turnaje připadal tak trochu jako auto se zadřeným motorem, které má co dělat, aby mu zbytek startovního pole neujel. Už druhý hrací den mi v mých tabulkových ambicích nadělal slušnou paseku, když mi nelítostný počítačový program nalosoval za soupeře mého pečeckého spolubojovníka Dana Železného, o němž jsem dobře věděl, že umí hrát daleko lépe, než by jeho ne zrovna vysoké Elo nasvědčovalo. Do partie, v níž mě čekaly bílé figury, jsem proto šel s nadějí, že bychom se mohli dohodnout na remíze, jak jsem to celé roky praktikoval se svými někdejšími českobrodskými, jenže jsem zapomněl, že jsem v uplynulých dvou sezónách mohl na vlastní oči sledovat, jak nerad Dan plichty dává, a to i se soupeři o mnoho silnějšími. To se bohužel potvrdilo i tentokrát, když mě Dan částečně i díky mé neopatrnosti poměrně záhy nepříjemně skřípl, a mohl jsem být rád, že jsem z jeho útoku vyšel jen s pěšcem míň. Za cenu velkého množství spotřebovaného času se mi hru povedlo postupně vyrovnat a nakonec jsem díky celkem povedené kombinaci dohonil i materiál:
 

fokt-zelezny01.jpg

  Už nějakou dobu se mé úsilí zaměřovalo na osamoceného černého d-pěšce, a svým posledním tahem 27. …Sd8?! mi Dan nechtěně nahrál. Následovalo totiž 28.Vxe8+ Jxe8 29.Sxd7 Dxd7 30.Vc5! a černý stojí před volbou, kterého z dvou napadených pěšců mi s díky vrátí. Nakonec po 30. …Jf6 padl ten, jenž stál na b-sloupci a začínalo se takříkajíc opět od nuly. Záhy mohlo být pro mě ještě veseleji, když mi Dan svou nevydařenou kombinací věnoval i druhého z obou výše uvedených pěchů, jenže to už se mi začínalo povážlivě nedostávat času, který jsem poztrácel při odvracení již zmíněného Danova počátečního útoku, a tak jsem navrhl remízu, jenže Dan věren svým zásadám smír odmítl. Tak jsem se rozhodl si remízu vynutit, jenže v těžké časovce se mi to bohužel těžce nepovedlo:

fokt-zelezny02.jpg

  Se zhruba pěti minutami na hodinách jsem po soupeřově 35. …Vc8 zahrál 36.Db7? s tím, že po výměně dam na tom budu s dvěma volnými pěšci líp a Dan tak bude ke smíru ochotnější, jenže jsem přehlédl pokračování 36. …Vc1+! a po 37.Kg2 Dxd4 jsem byl o figuru kratší. Za normálních okolností by sice ani tato převaha ještě černému výhru automaticky nezaručovala, jenže se zhruba 3-4 minutami na hodinách to už bohužel z mé strany bylo jen a jen horší a nakonec byl po další chybě můj osud už o 9 tahů později zpečetěn.

  Výsledky třetího kola rozhodly co do dalšího vývoje turnaje o lecčem - zatímco oba mí kolegové se díky výhrám odpíchli výše, já kontakt se špičkou ztratil a zbylé hrací dny pro mě probíhaly převážně ve znamení klopotné snahy ztrátu dohnat a dotáhnout se alespoň na příčky odpovídající tomu, jak jsem byl (jako číslo 7) původně podle Ela nasazen. To se mi bohužel příliš nedařilo – jednak na mně nejspíše pořád ještě ležela psychická deka z nešťastného a emočně dost vypjatého závěru oné prohrané partie, ale hlavně se má hra bohužel do značné míry vrátila do stejných kolejí, v jakých „jela“ po většinu předešlé sezóny a hlavně na jejím konci, a čím víc jsem se snažil bodovat, tím to paradoxně bylo horší. Nevyužívání šancí, zbytečná váhavost v situacích leckdy jen zdánlivě složitých, ale především časová tíseň jako svým způsobem důsledek dříve jmenovaných faktorů – s tím vším jsem se v následujících kolech bohužel musel potýkat, což mě stálo minimálně několik ztracených půlbodů. V úterý jsem sice dopoledne úspěšně zdolal jednoho z ratingem nedisponujících hráčů, odpoledne už jsem si ale s dalším neelistou nechal utéct několik slibných možností a nakonec jsem tváří v tvář hrozící časové tísni musel „půlit“, čímž jsem sám sebe dostal opět pod tlak. Ještě více „na hubu“ jsem dostal ve středečním šestém kole, kdy se mi poprvé postavil do cesty papírově silnější hráč, shodou okolností francouzský šachista Farel, s nímž jsem předloni po prováhání lepší pozice remizoval. Tentokrát to pro mě bohužel dopadlo špatně, a opět vinou časové tísně, do které jsem se dostal jak jinak než tím, že jsem příliš mnoho času spotřeboval řešením problémů, jež jsem si přehnaně defenzivní hrou ve vyrovnané pozici navařil sám. Dobrou vizitkou pak nebyla ani remíza s 12letým vietnamským šachistou v naprosto nenápadité partii 7.kola, po níž už to se mnou v průběžném pořadí nevypadalo moc skvěle a ještě větším průšvihem to zavánělo co do mého elového progresu. Naštěstí se mi situaci podařilo zachránit poměrně povedeným finišem, kdy mi na kontě přistál bod a půl z posledních dvou kol, když jsem nejprve v nečekaně ostré partii úspěšně přetlačil svou dlouholetou spolubojovnici a soupeřku v jednom Emmu Thomasson ze Švédska, abych následně s dalším starým známým – panem Schánilcem z pražské Oázy, sice spadl na čas, avšak v pozici, která mi s dámou (kterou jsem si bohužel postavil až s necelou minutou na hodinách) a jezdcem proti samotnému králi dávala jistotu alespoň půlbodíku.

  Celkovým ziskem 4,5 bodu jsem tak de facto navlas zopakoval skóre ze svých dvou předešlých startů na MŠD, což sice nezní tak špatně, ovšem vzhledem k papírové síle skupiny jsem na rozdíl od mých spoluhráčů spokojen být opravdu nemohl - zvláště se soupeři, kteří mi byli nalosováni, se dalo určitě uhrát více, čemuž nasvědčovala i pozdější analýza těchto partií. Skoro jako bych za poslední dvě sezóny, kdy jsem se v dresu pečeckého „déčka“ setkával na třetí šachovnici s leckdy o dost silnějšími soupeři, jimž jsem se musel bránit, jaksi zapomněl, jak se hraje na výhru proti soupeřům slabším či stejně silným. Na druhou stranu je pravdou, že při výše zmíněném švýcarském systému, kterým se turnaj hrál, jsem při lepších výsledcích těchto partií také mohl dostat úplně jiné soupeře, a kdoví jak bych se s nimi býval popasoval, zvláště při své tehdejší formě, které rozhodně nebyla oslnivá. A tak se místo spekulací typu „co by kdyby“ raději na závěr pojďme společně projít malou galerií několika povedených i méně zdařilých partií, které se některým pečeckým hráčům podařilo na turnaji stvořit.

  Pro začátek zde máme mou již zmíněnou smolnou prohru na čas s mladou reprezentantkou Slovenska, na níž mne mohlo štvát především to, že má soupeřka v dalších partiích již příliš nezářila a nakonec po 6.kole odstoupila:

fokt-romanova.jpg 

Michal Fokt (1466) – Alexandra Romanová (1315)

  V pozici na diagramu jsem dlouho přemítal nad tím, jak využít diagonálu černopolného střelce na soupeřčinu věž, hlavně jsem kalkuloval s možností odtažného vzetí 21.Vxe6, jenže po 21.fxe6 Sxb8 22.exd5 mi hrozí minimálně ztráta pěcha při odtažném vzetí na c4 s dvojitým napadením dámy (a navíc by mi visel střelec), takže jediné schůdné pokračování je 23.Dg3 s dalším například Je4 24.De5 De8 25.Sc7 Dxe5 26.Sxe5 dxc4 27.bxc4 Jd2 28.cxb5 axb5, kdy se ztrátě nakonec vyhnu, ale černý má dva silné spojené pěchy. Nakonec jsem tedy všechno zavrhl a zahrál jsem 21.Vae1, což je rozhodně správnější (za nejlepší by se ale asi dalo pokládat 21.Dc3), jenže mi už zbylo tak málo času, že jsem za pár tahů spadnul, ač byla pozice stále mírně pro mě lepší.

  O dost lépe, i když trochu na dlouhé lokte, mi vyšla partie 4.kola s dalším papírově slabším sokem, který se navzdory svému věku (39 let) stal registrovaným hráčem a členem pražského klubu Oáza teprve necelých 8 měsíců před naším střetnutím, což na jeho hře bylo přece jen trochu vidět - potrápil mě víceméně vlastně jen v úvodu zápasu:

bach-fokt.jpg

Jaroslav Bach (5.VT) – Michal Fokt (1466)

  Bílý mě sice zkraje trochu překvapil nečekanou ofenzívou na královském křídle, ovšem příliš optimistickým tahem 9.g5xh6 spáchal osudovou chybu, měl nejspíše raději zahrát 9.Se5 nebo brát 9.Sxb8 a po mém 9. …Dxb8 by šlo 10.gxh6, protože po tahu v partii přijde 9. …Jxf4 10.Jxf4 Dh4+ 11.Kd2 Dxh6 a průběh partie se začne postupně otáčet v můj prospěch, hlavně s využitím jeho neuklizeného krále, díky kterému se mi nejprve povedlo získat věž a pak i jezdce, a třebaže se soupeř ještě dlouho odmítal vzdát, jeho pozice byla už beznadějně prohraná.

  Drbat hlavu jsem si naopak mohl po remíze v pátém kole s hráčem pražské Bohemky a nejmladším účastníkem vedlejší skupiny (8 let), kde jsem si nechal upláchnout hned několik zajímavých možností na zlepšení svých vyhlídek. Nejslibnější z nich přišla hned zkraje:

fokt-vorisek.jpg

Michal Fokt (1466) – Jakub Voříšek (3.VT)

  Po mém 9.0-0 černý zjevně ve snaze zbavit se nepohodlného dvojpěcha a rozehrát si svého bělopolného střelce zahrál 9. …d5, na což jsem odpověděl tahem 10.Vd1 (lepší ovšem bylo Sg5 pro znemožnění případného 10. …Jxe4) a následovalo 10. …d5xe4 11.Vxd8, což však nebyl z mé strany ten nejlepší postup. Daleko zajímavěji vypadá pokračování 11.Jxe4 De7 12.Jxf6+ Dxf6 13.Dxf6 g7xg6 14.Sf4, kdy by mi jednak na f-sloupci nevznikl dvojpěch, jehož jsem se po výše zmíněném vzetí věží na d8 s dalším 11. …e4xf3 12.Vxa8 Vxa8 13.g2xf3 dočkal, a zároveň bych mohl potenciálně tlačit na oba slabé černé pěšce na c-sloupci, k čemuž (a možná i něčemu víc) by se dala využít souhra věží a střelců. Místo toho jsme si teď byli na dvojpěchy kvit a přestože jsem se postupně dostal k mírné optické převaze, nedařilo se mi ji přetavit v nic, co by slibovalo jednoznačnou cestu k vítězství, a času mi postupně ubývalo. Nakonec jsem proto s nějakými 17 minutami na hodinách vyslyšel mírovou nabídku mého soupeře, mimo jiné i z toho důvodu, že pěšcovka, do níž se výsledná pozice zdála záhy přejít, vypadala na hodně dlouhý boj bez jistého výsledku. Pozdější analýza sice ukázala, že se to na výhru hrát dalo, jenže tak daleko jsem nad šachovnicí neviděl.

  Asi nejlepší partie se mi povedla v předposledním kole proti již zmíněné Emmě Thomasson, kdy s přispěním nás obou na šachovnici vznikla nečekaná „divočina“, v níž jsem se naštěstí rychleji a lépe zorientoval já.

Michal Fokt (1466) – Emma Thomasson (1431, Ästorp SS / Švédsko)

1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Jc3 Sc5 4.Jxe5 Sxf2 (radikální leč legitimní odpověď, která mě poměrně zaskočila, vůbec jsem nepředpokládal, že se zrovna my dva dostaneme hned na začátku do takové divočiny, i když z dalšího průběhu partie to vypadalo, že s tím nepočítala ani Emma) 5.Kxf2 Jxe5 6.d4 (trochu riskantní, protože černá by teď mohla dát Df6+, ovšem při hlubším propočtu se ani po 7.Kg1 Je7, kdy nelze brát jezdce na e5, protože 8.Db6 s třítahovým matem, ani po mně bližším 7.Ke1, kdy bych si uchoval otevřenou věž, s dalším 7. …Jg6 8.Sc4 Jge7 9.Vf1 Dh4+ 10.g3 Dxh2 11.Df3 d5 12.Jxd5 nezdá být cokoli v nepořádku) Jc6 7.Ke1 (zde asi bylo průraznější 7.Sf4, já se ovšem příliš obával nechat krále na exponovaném f-sloupci) d6 8.Se3 Sd7 9.Sc4 De7
 

fokt-thomasson.jpg

10.Df3 f6?! (místo logického Jf6 mi teď Emma nahrála k tomu, abych ji dalším tahem citelně skřípl, a to dalo víceméně ráz celému zbytku partie) 11.Jd5 Dd8 (jediná možnost, všude jinde hrozí vidličky a odtahy) 12.Dg3 g6 13.Vf1 Se6 14.Jxf6+ (šlo i Jxc7+ s dalším Dxc7 a případným pokračováním 15.Sxe6 De7 16.Dh3 Jd8 17.Sd5 Jc6 18.De6 Jb4 19.Dxe7+ Jxe7 20.Sb3 f5, ale já se chtěl probourat ke králi, proto to mířím na f-sloupec) Jxf6 15.Sxe6 De7 16.d5 Jb4 (zde mohla Emma jít Jd8 a po 17.Dh4 Jxe6 18.Dxf6 Dxf6 19.Vxf6 Jc5 bych měl jen pěcha navíc) 17.Kd1 Ja6 (zde bylo za černou lepší Vf8)

fokt-thomasson02.jpg

18.Df3 h6? (druhá velká chyba – lepší bylo Jd7 s dalším 19.Df7+ Dxf7 20.Sxf7+ Kd8 21.Sh6 Jac5 - nejde Kc8 pro 22.Sg7 se ziskem věže - a dále 22.Vf4 Je5 23.Sg7 Kd7 s možností zisku kvality, další možností pak bylo pokračování 19.Sg5 Je5 – nejde Dxg5 pro 20.Df7+ s matem ve dvou tazích – 20.De3 Dg7 21.Sf6 Df8 se ztrátou kvality, což je ale pořád lepší než ztratit figuru, jak se stalo po tahu v partii, kdy už černé moc sil vzdorovat nezbylo) 19.Dxf6 Dxf6 20.Vxf6 g5 21.Kd2 Jc5 22.Sxc5 d6xc5 23.Vf7 Vd8 24.Vxc7 Vf8 25.Sf5 Vf7 26.Sg6 Vdd7 27.Vxd7 Kxd7 28.Sxf7 Kd6 29.Vf1 a černá se vzdala.

  Několika zajímavými ukázkami, opatřenými vlastním komentářem, přispěl do sbírky také Dan, jehož partie byly jak po výsledkové, tak především herní stránce proti těm mým vesměs daleko povedenější. Platí to jak o té, kterou v souboji o první místo prohrál s prvním nasazeným německým šachistou, pozdějším vítězem turnaje, tak i o dalších dvou, jež najdete níže.
 

zelezny-gailis.jpg

Daniel Železný (1320) – Gunnar Gailis (SRN, 1604)

Soupeř mi teď po 12. …Da5 hrozil zahrát Jxe4, ale šeredně se přepočítal! Tento výpad dámou nebyl šťastný, následovalo totiž 13.De3 a6 14.Sb6 Db4 a dáma stojí jako čuně na prohru, protože ji hrozím po 15.Vab1 s dalším a3 skřípnout. Jenže v zápalu boje, kdy jsem počítal, jaké tahy budou následovat dál, jsem na to pokrytí toho pika zapomněl a zahrál rovnou a3, bohužel prohrávající. Přišlo samozřejmě 15.Dxb2. Kdybych byl pokryl pika tahem 15.Vab1, hrozil bych např. po tahu 15. …d5 (aby po mém 16.a3 měla dáma kam ustoupit) tahem 16.e5 a černý teď může volit mezi 16. …Je8 a 17.a3 s chycením dámy, nebo 16. …e6 17.exf6 Vee8 18.fxg7, a pokud by po 15. …d5 16.e5 zahrál například d4, přijde 17.Sxd4 Je8 18.a3 Da5 19.Sb6 a znovu chycení dámy, jak jsem to při partii počítal! Proto si myslím, že nejlépe by to můj soupeř býval mohl hrát asi takto: 15.Vab1 Vc6 16.Sd4 Da5 17.Sf3 a hrozím mu dalším e5 s napadením jezdce a věže, musel by dát kvalitu, protože pokud teď uhne s věží z 6.řady na c8, tak přijde ono e5 a po 18. …Je8 19.Sb6 Db4 20.a3 Dc4 s dalším 21.Sd5 a chycením dámy! Proto si myslím že nejlépe mohl hrát 15.Vab1 Vc6 16.Sd4 Da5 17.Sf3 Je8 18.e5 Dd8 19.Sxc6 a měl bych kvalitu, protože kdyby místo Dd8 uhnul s věží, tak přijde například po 18. …Vc8 19.Sb6 Db4 a a3 s chycením dámy! Partii jsem nakonec prohrál nepokrytím toho pika b2 a to mě stálo první místo.
 

vidinovic-zelezny.jpg

Nenad Vidinovič (Chorvatsko, 1360) - Daniel Železný (1320)

20.Vxd6 Dxd6 21.Sxb7 Vxb7 22.Vd1 cxb3 (hrozí po 23.Vxd6 přijít 23. …bxc2 a nezabrání proměně do dámy!) 23.axb3 Df8 24.Df5 De8 25.Df3 Vd7 26.Va1 De4 27.De2 Db4
 

vidinovic-zelezny02.jpg

28.Df3 a5 (tady bylo ale k dispozici i logické pokračování 28. …Dxb3, kdy bílému nebude k ničemu postup 29.Da8+ Kh7, protože po 30.Vxa7 přijde 30. …Vd1+ 31.Kg2 Dc4 s hrozbou De1+ v dalším tahu) 29.Jf5 De4 30.Jxh6 Kh7 31.Dxe4 Jxe4 32.Jg4 Jd2 (v případě, že by zahrál 33.Vd1, přijde Jf3+ se ziskem kvality a vyhrané pozice) 33.Je5 Ve7 34.Jc6 Vc7 35.Je5 Jxb3 36.Va3 Jd2 37.Vd3 Je4 38.Jc4 Vb7 39.Vb3 a4 (po případném 40.Vxb6 Vxb6 41.Jxb6 nezabrání bílý proměně a pěšce do dámy) 40.Vb2 b5 41.Ja5 Vb6 42.Jc4 Vb8 43.f3 Jf6 44.Jd6 b4 45.Kf2 a3 46.Vb1 b3 47.Jc4 a2 a bílý se vzdal, protože přijde 48.Va1 b2 49.Jxb2 Vxb2+ 50.Ke1 Vb1+ 51.Vxb1 axb1D+, nebo v 51.Kd2 Vxa1 52.Kc2 Vb1 s dalším a1D, což je stejně jako v případě 48.Va1 b2 49.Vxa2 b1D také vyhrané!

  Poslední partie tohoto turnaje byla v 9.kole s MUDr. Milanem Rabou (elo 1455), kdy jsem hrál černými. Byla to miniaturka, díky které jsem správně měl skončit na 3.místě, ale jelikož jsme měli bodů stejně a rozhodčí mi špatně spočítali Buchholz, tak jsem byl neprávem odsunut až na čtvrté, ale také pěkné místo z 19ti účastníků. (Po pozdější reklamaci bylo pořadí opraveno, pozn.red.)

MUDr. Milan Raba (1455) – Daniel Železný (1320): 1.d4 d5 2.c4 e6 3.Jf3 h6 4.Jc3 Jf6 5.e3 b6 6.Sd3 Sb7 7.0-0 a6 8.De2 Sd6 9.e4 dxe4 10.Jxe4 0-0 11.Jxd6 Dxd6 12.Se3 Jg4 

raba-zelezny.jpg

13.h3 (a teď pan doktor zachyboval, protože přijde 13. ...Sxf3 se ztrátou dámy, jelikož hrozí mat na h2 a je napadená dáma, která jej nepokryje!) To pan Raba také neviděl, tak zahrál 14.Dxf3 a na to přišlo samozřejmě Dh2 mat!

                                                                                                               Daniel Železný

  Už v trochu jiné sestavě, doplněné namísto a Zbyňka Žáka nově o Vlastimila Kotrouše a Miloše Michálka válčili Pečáci také na závěrečném třetím turnusu, kde se stejně jako na tom druhém rozhodně neztratili. Vedlejšímu turnaji kraloval se ziskem 7 bodů Dan Železný, uhájivše trůn před dotírajícími českobrodskými mladíky Brandejským a Čermákem, v hlavním turnaji pak Miloš Michálek obsadil v silné konkurenci více než slušné čtvrté místo. Nezklamal ani Vlastimil Kotrouš, který jako papírově nejslabší v téže skupině uhrál pěkné 3 body, a tak jako jediný mohl být trochu nespokojen pan Dobiáš, jenž sice ve vedlejším turnaji získal potěšujících 5 bodů a celkové 8.místo z 16 hráčů, jenže bohužel trochu prodělal na tom, že měl celkově papírově ještě slabší soupeře než o týden dříve, v důsledku čehož mu jeho Elo navzdory sympatickému výsledku citelně kleslo (ze 1474 na 1436). Největším pečeckým skokanem se naopak stal Dan, jemuž dva povedené týdny vynesly takřka 100 Elo bodů (vzestup z 1320 na 1416). Není tedy asi žádným velkým překvapením, že poslední tři diagramové ukázky, doplněné o vlastní komentář, pocházejí opět z jeho šachové kuchyně.

  V prvním kole 2.turnaje, kde jsem skončil první, jsem měl za soupeře pana Martina Žáčka (1412 Elo) a bílými jsem rychle vyhrál, o čemž se rozhodlo v pozici na diagramu, lépe řečeno brzy poté. 

zelezny-zacek.jpg

Daniel Železný (1320) – Martin Žáček (1412)

16.Jb3 Sg6 17.Va1 h5 18.Sc1 g4 19.Va2 Sf5 20.Vb2 Dc7 21.Jc5 b6 22.Sa6+ Kb8 23.Db3 Jc6 24.Db5 Ja5 a soupeř si nevšiml, že je jeho pik ve vazbě, tak přišlo 25.Dxa5 Ka8, které mu vůbec nepomáhá, ba naopak škodí - sice uhnul z vazby, ale i když mám napadenou dámu a jezdce, nemusím s nimi hýbat, protože přišlo 26.Sb7+ Kb8 27.Ja6+ se ztrátou dámy, protože po vynuceném 27. …Kxb7 28.Jxc7 je moje dáma díky vazbě pika na krále netknutá, a soupeř partii vzdal!

svec-zelezny.jpg

Stanislav Švec (1394, Sokol Český Brod) – Daniel Železný (1416)

29.dxc5 Dxb2 30.Df5 Sxe2 31.De6+ Kf8 32.Dd6+ Ke8 (bílý se asi domníval, že zde má věčný šach, a zapomněl, že si teď pokryji jezdce a budu mít o figuru víc, a králem se schovám) 33.Dg6+ Kd8 34.Dg8+ Kc7 35.cxb6 Kxb6 36.De6+ Kc7 37.Sf5 Sb5 38.Dxd5 De2 (pokrývám střelce s tím, že mu hrozím matem na f1, šach zde nemá a pokrýt mat nemůže a pokud by zahrál h4, přijde g3 s dalším Df1 mat) 39.h3 De1+ 40.Kh2 g3 mat!

  Čtvrtá partie z 2.turnaje je s mým největším rivalem, který skončil těsně za mnou, a přesto to byla moje nejkratší partie v obou turnajích a i v historii mých mistráků!

Daniel Železný (1320) – Vít Brandejský (1398, Sokol Český Brod)

1.e4 d5 2.exd5 Dxd5 3.Jc3 Da5 4.d4 Jf6 5.Sd2 c6 6.Sd3 Sg4 7.f3 Sd7 

zelezny-brandak.jpg

8.Je4 s napadením dámy, kdy mělo přijít Dd8 a po 9.Jxf6+ exf6 bych měl výhodu pěšcové struktury v koncovce. Jenže soupeř teď zahrál hrubou chybu! Pokryl si nesprávně jezdce f6 tahem 8. …Df5. Na to samozřejmě přišlo 9.Jd6+ se ziskem jeho dámy za 2 lehké figury!

                                                                                                                     Daniel Železný

  Suma sumárum, Pečky na jednadvacátém ročníku Mezinárodní šachové dovolené rozhodně nezklamaly, a zbývá jen doufat, že se jejich zástupci po předešlých co do účasti hubenějších letech budou v šachové Praze v podobně hojném počtu objevovat i v v letech příštích, a že je neodradí ani plánovaná nová klauzule v turnajových pravidlech. Ta by měla odejmout nárok na cenu hráčům, kteří se bez omluvy nedostaví na závěrečný vyhlašovací ceremoniál a za něž dosud přebírali ocenění jejich přítomní spoluhráči. Tento „nešvar“ byl totiž doposud spojován především s pražskými, ale v menší míře i s některými pečeckými šachisty. Takže za rok (doufejme) nashledanou!

                                                                                                  Michal Fokt a Dan Železný

Výsledky 2.turnus zde a zde

Výsledky 3.turnus tady a tady

 

Náhledy fotografií ze složky MŠD Praha 2011

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář