První novoroční kolo regionální soutěže D, hrané třetí lednovou neděli, mělo na svém programu hned dva divácky atraktivní zápasy – kromě tradičního zápasu mezi Českým Brodem a Kostelcem nad Černými lesy, z nějž prvně jmenovaní odešli doslova na hlavu poraženi, se pozornost pomyslné fanouškovské obce soustředila též do Peček, kde se v městském derby střetlo „céčko“ s „déčkem“. Oba týmy se před více než měsíční vánoční pauzou pohybovaly v horních patrech tabulky, a tak bylo možno očekávat více než zajímavý souboj. Navíc oproti minulým sezónám, kdy taková derby bývala na programu hned dvě, šlo o jediné střetnutí svého druhu v tomto ročníku, protože namísto tří celků vyslalo město na dráze do soutěže jen družstva dvě, o to více však napěchovaná kvalitními hráči. Kdo se tedy místo na jednoznačnou a jednotvárnou podívanou do Brodu vypravil sledovat napínavý mač do Peček, rozhodně neprohloupil.
Protože jsem v minulé sezóně tento zápas jako jediný vynechal, byli mi soupeři z větší části velkou neznámou, nicméně skutečnost, že naše družstvo, nesoucí tehdy ještě signaturu "E", podlehlo ve 4 lidech papírovým favoritům jen těsně 2:3, vzbuzovala v našem kapitánovi mírný optimismus - nejenže jsme byli tentokrát posíleni o dva silné hráče, pány Kubíčka a Veselého, ale navíc jsem mohl nastoupit i já. Bohužel již před zápasem se ukázalo, že zvyk je opravdu železná košile – stejně jako vloni se totiž Mirkovi nakonec nepodařilo sehnat nikoho na poslední šachovnici a céčkovský Kolanda tak mohl hned po zahájení zápasu zase odejít domů a navíc s bodem v kapse.
Přes nemilý úvod jsme se necítili předem poraženi a doufali jsme alespoň v celkovou remízu. Jenže zatímco v předešlé sezóně byl (nejspíše nikoli vlastní vinou) našim slabým článkem především Adolf Dušek, letos od něj tuto nemilou štafetu převzal Mirek, který sice přes Vánoce usilovně trénoval, aby se opět stal "atomovým Hrubešem" (podle skladby legendárního Pražského Výběru), ale přestože v anglické (na niž jsem ho dopředu připravoval, znavše částečně repertoár jeho soupeře) získal proti Hudcovi černými záhy pěšce, tak se ve složité pozici postupně zamotával a nakonec přehlédl soupeřův vlastně ani ne tak skrytý kombinační výpad s matovým útokem po h-sloupci. Průběžný stav 0:2 znamenal nutnost alespoň dvou výher, přičemž nejblíže tomuto cíli se zdál být na první šachovnici pan Kubíček, který rovněž záhy uloupil vůdci hostí Šteglovi pěcha a stál velmi aktivně. Jenže po výměně těžkých figur se jeho převaha postupně vytrácela a nakonec z toho vznikla divoká pěšcová honička, kdy si oba soupeři postavili dámu a náš matador nakonec ještě musel bojovat o remízu.
Zbývající dvě partie byly dlouho vyrovnané ve všem kromě času, jenž byl vychýlen v náš neprospěch - již někdy kolem 8.-10. tahu jsme jak já, tak pan Veselý vedle mě měli spotřebováno snad 3/4 hodiny. Vzhledem k nepříznivému vývoji zápasu bylo potřeba obě pozice vyhrát, což mi nepříjemně připomínalo atmosféru z posledního předvánočního zápasu béčka. Jistou dobu jsem přemýšlel i o remíze a probíral jsem tuto možnost i s kapitánem, zejména s ohledem na smírný výsledek pana Kubíčka, od něhož jsme čekali výhru; posléze jsem se však rozhodl pokračovat a nakonec se mi podařilo utrhnout pro náš tým celý bod. Potěšil mne o to víc, že jsem jej ukořistil v dračí variantě sicilské, která v rámci svého systému nepatřívala zrovna k mým oblíbeným a proti níž jsem sbíral spíše jen "nuly" a "půlky". Partie, hraná dlouhých 5 hodin a 16 minut sice trvala 75 tahů, rozhodla se však víceméně již v tahu třicátém, kdy v pozici na diagramu černý Miloš Michálek tváří v tvář soupeřově hrozbě možná trochu zpanikařil a z možných řešení zvolil to nejspíše nejhorší:
Pozice po 30.Je4!, kdy bílý hrozí jak na poli d6, tak i na g5. Kromě v partii zahraného 30. …Kg8?! mohl černý zkusit též Vb6 nebo Ke7; v obojím případě by asi přišlo 31.Jg5 se šachem nebo bez, přičemž v první variantě by padl pěch e6 a při druhé má ještě černý možnost odpovědět Vxf4; obě varianty by znamenaly ztrátu jen jednoho pěcha místo dvou, zatímco po tahu v partii šly akcie černého rychle ke dnu a věžovou koncovku s dvěma pěchy méně dle očekávání prohrál.
Teprve po partii jsem se dozvěděl, proč to i v horší a posléze prohrané pozici Miloš tahal tak dlouho a urputně - prostě proto že si nechtěl připsat první porážku v sezóně 
Mezitím již dospěla ke svému rozuzlení i partie na 4.šachovnici, kde pan Veselý úspěšně přežil časovku, kdy měl podobně nějakých 9 tahů na posledních 5 minut, nedokázal však svého soupeře pana Šváru zbavit možnosti aktivní protihry a tak šel nakonec raději na jistotu. V rámci dodržování dobrých tradic jsme tak stejně jako v minulé sezóně podlehli ve 4 lidech céčku po celkem slušném výkonu těsně 2:3, a tak není divu, že jsme měli tak trochu pocit, jako bychom se vrátili v čase. Holt není nad to, když se dodržují tradice... 
