Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kostelec nad Černými lesy C – Pečky D

18. 11. 2008

Před novou sezónou šiky Sokola Pečky o něco prořídly, mj.odchodem některých hráčů do šachového důchodu, a tak naše loňské družstvo změnilo sloučením s D-týmem svou signaturu, nikoli však sestavu, v níž převažovali hráči zrušeného E-týmu, doplnění o dvě opory původního „déčka“. Prolog nového ročníku regionální soutěže, z níž po dlouholetém váhání zmizela o patro výše Čáslav, obstaralo tradiční derby s Českým Brodem; ten ovšem přijel pouze ve 3 hráčích, a tak jsme celkem podle očekávání zvítězili. Pořádné prověření nám tak slibovalo až následující kolo, kdy byl naším soupeřem další tradiční rival v podobě kosteleckého céčka.

   K zápasu jsme v sestavě J.Kubíček – Hrubeš – Fokt – O.Dušek – Šimek cestovali do Zásmuk, kam se naši soupeři museli přestěhovat snad kvůli rekonstrukci jejich dosavadního svatostánku. Ačkoli vlastně jen vyměnili pivnici za pivnici, nutno říci, že si rozhodně polepšili - zásmucká Nová hospoda nabízela oproti kosteleckému Zelenému domu i odreagování v podobě kulečníku, bowlingu a hracích automatů. Na jejich vyzkoušení jsme ovšem bohužel neměli čas.
 
  Domácí, kteří před sezónou posílili kádr a zamíchali sestavou, když dřívější tahouny - pány Jelínka a Kořínka - poslali tvrdit muziku na opačný konec soupisky, nás přivítali v sestavě Jíša - Bednařík st. - Bug - Mirkovič a Jelínek. Nový kapitán našich soupeřů pan Bug proti nám sice nevrhl úplně nejsilnější složení, jaké ze své soupisky mohl vykutat, přesto jsme však rozhodně nebyli favority a v předzápasových úvahách jsme kalkulovali s celkovou remízou. Za klíčové body vedoucí k případnému úspěchu jsme považovali neprohrát na předních dvou šachovnicích a pokud možno ani na té poslední. Bohužel hned první dílčí výsledek nás moc nepotěšil - Mirek na druhé šachovnici vzdoroval sice páně Bednaříkovu šachovému umu i chemickému nátlaku statečně, jenže si v složité pozici zapomněl pohlídat dámské křídlo a průlom následovaný kapitulací našeho kapitána byl na světě. Nevedlo se ani Ondrovi Duškovi, který věren své tradici při soubojích s neelisty ztratil hned zkraje jezdce, i když tentokrát na rozdíl od loňského souboje s českobrodským céčkem měl za něj alespoň kompenzaci v podobě dvou pěšců a ztracené soupeřovy rošády, a boj tak dále pokračoval v relativní rovnováze, podpořené pěšcovou blokádou, již se soupeři nedařilo prorazit.
 

  Mne na 3.šachovnici čekala odveta loňského závěrečného střetnutí, kdy jsme se s panem Bugem rozešli nerozhodně. I tentokrát jsem měl v napínavém souboji dvou komunálních politiků (můj soupeř předloni kandidoval v Kouřimi jako nezávislý kandidát do městského zastupitelstva) ze začátku lehce navrch já. Jenže když už jsem se v anglické dostal do tlaku, nějak se mi podařilo přehlédnout možnost příjemného zisku soupeřova centrálního pěšce. A přitom to nebylo vůbec složité:

 

Obrazek

11. …Jxd4! A) 12.Sxb4 Jxe2 13.Dxe2 Dxb4+ nebo B) 12.Jxd4 Dxd4 13.Sxb4 Dxb4+

   Namísto jednoduché kombinace jsem si udělal rošádu a po výměně střelců a dam byl můj tlak poznenáhlu pryč a naopak mi vyvstaly problémy na dámském křídle, kde po výměně zbylých střelců bílý nepříjemně hrozil průlomem spolupracující trojice 2V + J. Když jsem nebezpečí zdárně odvrátil, zauvažoval jsem o nabídce remízy, protože po úvodní Mirkově prohře se na ostatních šachovnicích nezdálo, že by kdokoli z ostatních měl ve své partii převahu. Kapitán však na týmové poradě doporučil remízu jen Ondrovi, který, jak je jeho zvykem, zejména proti papírově slabším soupeřům, začal hrát až když utrpěl výše zmíněnou ztrátu, a naopak mně bylo naznačeno, že vzhledem k tomu, že jelikož mám pozici vyrovnanou, bylo by při nepříznivém stavu lepší se smírem ještě posečkat. A tak se bojovalo dál, a dost dlouho beze změn. Ticho prolomil až pan Kubíček na 1.šachovnici, který ve věžové koncovce nakonec domácího Luboše Jíšu přetlačil a srovnal tak skóre.

   Za stavu 1:1 došlo k překvapení na poslední šachovnici, kde se sice domácímu Janu Jelínkovi podařilo proniknout s částí svých vojů (dáma a věž) na výsostné území našeho Jaroslava Šimka, jenže si po výměně dam jaksi nepohlídal zadní vrátka a nechal se neprozřetelně připravit o střelce. S věží, která byla na rozdíl od té soupeřovy aktivní, nebyl již pro našeho zástupce problém dotlačit jednoho ze svých volných pěšců do dámy a otočit tak průběžné skóre na 2:1 v náš prospěch. To se pak nám zbývajícím dvěma bojovníkům hrálo o poznání lehčeji a byli to naopak naši soupeři, kdo si dělal starosti – kupříkladu pan Mirkovič, se kterým jsme ještě nedlouho předtím debatovali v restauračním sále a snažili se mu vysvětlit, že my jsme ty „nealkoholické“ Pečky , seděl teď soustředěně u své šachovnice a dumal, jak prorazit blokádu bílých pěšců. Ti se namísto toho záhy rozhýbali a chytili do pasti onoho jezdce, jehož měl navíc, a tak se materiální převaha poznenáhlu přesunula na Ondrovu stranu. Bohužel dva pěšci, o něž vedl, byli úhledně seřazeni v krajním dvojpěšci, a tak šel raději na jistotu, která nám zaručovala minimálně bod v celkovém účtování. Poslední jsem dohrával já a přestože pozice vyhlížela už z dálky jako remízová, měl jsem po překonání menší krize iniciativu již opět v rukách. Vzhledem k průběžnému stavu skóre bojoval můj protivník srdnatě dál, jenže v koncovce V + J + 6 pěšců na každé straně kupil chybu za chybou:

 

Obrazek

Bílý v této pozici zahrál 34.d4xe5?! Při správném 34.f4xe5 f6xe5 35.d4xe5 Jxe5 36.Jxe5+ Vxe5+ by stále živil naděje minimálně na remízu v případné pěšcovce, a po 35.d5 by dokonce ještě mohl zkoušet protlačit pěšce do dámy. Po tahu v textu hraji na výhru už jen já.

Finální kiks bílého přišel takřka vzápětí:

 

Obrazek

 

Bílý zřejmě předpokládal, že na mé vzetí věže odpoví stejným kalibrem, jenže si nějak nevšiml, že můj následující tah 36.Jxc4 bude se šachem, a to dokonce dvojnásobným.

 

  Po bílého 37.Kd4 jsem sice mohl zahrát 37. …Jxa3 a místo kvality mít po 38.Jxe7 Kxe7 k dobru čistého jezdce a pěšce, jenže bílý král by mohl proniknout k mým pěšcům na dámském křídle a tlačit ty své, a mimoto věž dokázala rychleji vyčistit prostor pro postup mého h-pěšce, který byl následně poslední kapkou do bílé číše hořkosti. Když v 50.tahu dosprintoval na kýžené pole h1 a změnil pohlaví, bílý se vzdal.

 

  Nečekané vítězství nás na zpáteční hřálo u srdce, stejně jako fakt, že po dvou kolech se s favoritem soutěže, Lysou nad Labem F, a našimi kolegy z „céčka“, dělíme o první tři příčky v tabulce. Nicméně na případný boj o postup zatím zdaleka nemyslíme, ty nejtěžší zápasy máme ještě před sebou. V příštím kole přivítáme například doma Sendražice.

Michal Fokt

 

  

Článek domácího lídra pana Bednaříka

 

Stručné zhodnocení zápasu z dílny kapitána domácích Julia Buga:

  Druhé kolo se hrálo doma, v Zásmukách proti Pečkám „D“. Zde zabodoval Radek Bednařík a brzy vyhrál. I ostatní nestáli špatně a psychologicky jsme byli vyhraní. Pak ale došlo ke zlomu. jsem nepřijal nabízenou remízu od Michala Fokta a partii jsem nakonec prohrál. Míra Mirkovič vyhranou pozici pouze zremizoval a Honza Jelínek ve vyhrané pozici přišel o figuru a prohrál (Honza ale hrál i přes bolest zubu, za což mu patří veliké uznání). Luboš Jíša jako poslední mohykán nakonec také podlehl Jindřichu Kubíčkovi ve věžové koncovce. Soupeř tedy nakonec zápas otočil a vyhrál 3,5 – 1,5. Tento zápas je komentován (včetně ukázek partií) na našich kosteleckých stránkách Michalem Foktem.

 

Náhledy fotografií ze složky Kostelec C - Pečky D

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář