Pravá Sendražická podruhé aneb Body a pomsta v jednom
Úvodní slovo patří jako vždy kapitánovi:
Vše začalo už v půl 9 ráno jako každý zápas venku. Vyzvedával jsem Michala na pečeckém nádraží, když tu mi přišla SMS, že Ondra Dušek dorazí až okolo 10.hodiny rovnou do Sendražic.
Říkal jsem si, že je pořád lepší začít ve 4 a pak dorazí pátý, u kterého čas nemá příliš vliv na herní projev, než hned od začátku 0:1 prohrávat. Zbytek týmu jsem vyzvedl tradičně u zelinářství a před každým zápasem venku jsem si ještě před odjezdem koupil pití, sušenku Mars a sušenky pro tým. V autě vládla dobrá nálada, jelikož sem si dělal legraci z Michala, že pokud bude i tentokrát hrát s panem Semerákem, tak to musí vyjít, jelikož do třetice všeho zlého by bylo moc. Za poslední dva roky spolu hráli dvakrát, pokaždé byl Michal lepší a pokaždé prohrál v koncovce. Když jsme dorazili k restauraci u Černohlávků, bylo krátce po deváté, a tak jsme dychtivě vyhlíželi své soupeře, aby nám odemkli hrací místnost, a přemýšleli jsme, kdo s kým bude hrát.
TJ Sokol Sendražice C
|
|
TJ Sokol Pečky D
|
||||
Vagenknecht Josef
|
1731
|
½
|
-
|
½
|
1807
|
Kubíček Jindřich
|
Uhlíř Václav
|
1816
|
1
|
-
|
0
|
1264
|
Železný Daniel
|
Křepelka Petr
|
1623
|
½
|
-
|
½
|
1443
|
Fokt Michal
|
Semerák Jiří
|
1470
|
0
|
-
|
1
|
1443
|
Hrubeš Miroslav
|
Kuta Lukáš
|
1313
|
0
|
-
|
1
|
1348
|
Dušek Ondřej
|
|
2
|
:
|
3
|
|
Předzápasové tmelení týmu, v hlavní roli kapitán Mirek Hrubeš - video zde
Michalovu noční můru pana Semeráka jsem nakonec vyfasoval já na čtvrté šachovnici. Hrál jsem bílými, a tak první tah d4 byla jasná volba. Následovalo Jf3 a pak mé oblíbené Sf4 doplněné o h3 pro únik střelce. Po vyrovnané hře a zahraných 15 tazích jsem takticky nabídnul soupeři remízu a nechtěl jsem se dále mořit. Soupeř odmítl, nepřijal pak ani výměnu střelců a já se holt musel mořit dále. Tak jsem si rozehrál jezdce a uplatnil aktivitu a po výměn dam jsem objevil mat a tím vyhrál. Asi 20 minut přede mnou ukončil vítězně svou partii i Ondra. Byl to husarský kousek přijít k partii o 35 minut pozdě, vyhrát jako první a s úsměvem na tváři odejít. Soupeři jen nevěřícně zírali a my s nimi :-)
Průběžný výsledek 2:0, to byl základ minimálně na celkovou remízu, a byl jsem přesvědčen, že nejméně jeden ze tří zbylých spoluhráčů tam plichtu má. A měl jsem pravdu - na první šachovnici po velmi ostré a dramatické hře vznikla věžová koncovka která skutečně remízou skončila. A tím byl bod doma a my jsme mohli být spokojeni a začít případně pomýšlet i na tříbodový zisk. Jenže na druhé šachovnici nám bohužel štěstí nepřálo - náš Dan Železný to po slušném začátku a solidní střední hře přehnal s útočením a v koncovce prohrál.
Zbývala poslední partie na třetí šachovnici. Co se během ní na šachovnici dělo, přibližuje její hrdý spolutvůrce:
Zdá se, že mám v letošním ročníku soutěže štěstí na své vrstevníky a někdejší rivaly ze soutěží mládeže nebo později i z vážných turnajů. Z dosavadních 4 kol se tak stalo hned třikrát, a po Miloši Michálkovi a Honzovi Hamrníkovi přišel tentokrát na řadu Petr Křepelka, který je známý tím, že jen nerad končí své partie smírem, v čemž je zhruba stejnou měrou žákem pana Semeráka, jako je náš kapitán Mirek Hrubeš po stránce svého herního stylu i role týmového psychologa žákem pana Kubíčka, po němž ostatně kapitánskou pásku před několika lety převzal.
Jelikož jsem černými na soupeřovo úvodní d4 odpověděl svým v posledních letech tradičním Jf6 a byla by z toho vznikla klasická královská indická, kdyby se ovšem bílý v 7.tahu neodhodlal k výměně pěšců v centru. Tím se pozice otevřela a když následně opustily hrací plochu i obě dámy, stal se nadlouho hlavním předmětem sporu uvolněný d-sloupec. Zpočátku jej svými věžemi obsadil bílý a chvíli mě díky tomu dost nepříjemně tísnil, naštěstí jsem však neztratil nervy a postupně se mi podařilo obě věže vyměnit a ve vzniklé koncovce jezdec + střelec + 7 pěšců na každé straně se mou jedinou starostí stal čas – když jsem v 29.tahu měl na hodinách nějakých 10 minut, pokoušely se o Mirka při pohledu na mé podle jeho názoru nedůsledné tahy mdloby. Jenže já to viděl jinak:
Samozřejmě se nabízelo přímočaré 29 …Sa3, ale obával jsem se, že si bílý tahem 30.Ja2 napadeného b-pěcha pokryje a navíc mému střelci odřízne jednoduchý ústup přes pole c1 - pak bych se musel složitě probojovávat přes b2. Proto jsem zkusil bílého jezdce nejdříve vyplašit a zahrál jsem 29. …Sb2 s tím, že nic nezkazím a ještě se bez rizika přiblížím kýženému 40.tahu.
Jak se dalo očekávat, bílý jezdec zůstal stát a namísto toho přišlo 30.Kd3, na což jsem byl ale připraven a bleskově jsem odvětil 30. …Sa3, načež bílý oproti mému očekávání nezahrál ono obávané Ja2, ale pohnul se b-pěšcem kupředu. Snad doufal v oslabení mého dámského křídla, kde by si pak mohl střelcem nějakého toho pěcha sezobnout, ale po 31. …cxb5 32.cxb5 axb5 33.axb5 Sc5 seznal,že tam nic nemá a že zbylého pěšce dál neprotlačí, ať proto, že další postupové pole b6 kryje můj střelec, nebo proto, že jsem jej hned v dalším tahu pro jistotu „zaplácl“ svým pěšcem. Petr ještě zkoušel vymyslet něco na královském křídle, ale tam byli pěšci bezpečně zablokováni a jeho koně, který měl škuby vydat se na loupeživou výpravu proti mým pěšcům a uvolnit tak cestu těm svým, držel pevně na uzdě můj všemocný střelec, který naznačoval: „jestli půjdeš krást ty, půjdu já taky a budeme si zase kvit“. Když jsem nakonec zdárně přežil i časovou kontrolu s asi dvěma minutami na hodinách, musel nakonec i Petr uznat, že zeď neprobourá, a na domluvu domácího kapitána pana Uhlíře, ať se dál netrápí, podepsal přijetím remízy svému týmu ortel. Podle toho se ostatně také tvářil a sotva jsme si podali ruce, už balil svých pět švestek a hurá pryč. Mezitím se náš kapitán naobědval a tak jsme i my mohli zavelet k odjezdu, přičemž v autě bylo i přes Ondrovu nepřítomnost trochu narváno, neboť kromě tří bodů se s námi do Peček vezl i lídr domácích pan Vagenknecht, který tuším ve městě na dráze bydlí.
Co říci závěrem? Snad jen, že pomsta byla příslovečně sladká, a to jak celého týmu za dvě prohry z předchozích vzájemných zápasů, tak i má dílčí na panu Semerákovi, i když ji nakonec za mě vykonal Mirek, a že ač nejsme rozhodně škodolibí, bylo úsměvné sledovat protažené tváře domácích – hlavně Petr Křepelka se mračil jako kakabus a bylo vidět, jak nerad mi onu půlku věnoval. Snad nám dobrá nálada vydrží i v druhé půlce sezóny, kterou zahájíme, doufejme v plné sestavě, po vánoční pauze na domácí půdě v tradičním derby s Českým Brodem.
Miroslav Hrubeš a Michal Fokt
Náhledy fotografií ze složky Sendražice C - Pečky D