Nula s hořkou příchutí remízy aneb Bodový bungee jumping
Ve třetím kole regionální soutěže jsme nás čekal první zápas "venku" (první kolo proti našim kolegům z céčka, kde jsme byli vedeni jako hosté, samozřejmě nelze počítat) a naše cesta vedla do Sendražic, na které máme z loňska dobré vzpomínky, protože jsme si odtamtud odvezli ze dvou zápasů 4 body. Letos jsme vzhledem k předsezónnímu oslabení naší soupisky měli ambice skromnější a v duelu s papírově slabším z obou sendražických týmů jsme doufali v zisk bodu za celkovou plichtu.
TJ Sokol Sendrazice C
|
|
TJ Sokol Pečky D
|
||||
Uhlíř Václav
|
1837
|
½
|
-
|
½
|
1309
|
Železný Daniel
|
Vančura Milan
|
1762
|
1
|
-
|
0
|
1466
|
Dobiáš Jaroslav
|
Mašín Karel
|
1610
|
½
|
-
|
½
|
1468
|
Fokt Michal
|
Semerák Jiří
|
1445
|
½
|
-
|
½
|
1462
|
Hrubeš Miroslav
|
Jareš Ondřej
|
1000
|
1
|
-
|
0
|
1373
|
Šimek Jaroslav
|
|
3½
|
:
|
1½
|
|
Jako první dohrál náš kapitán, kterému proto patří úvodní slovo:
Sešli jsme se jako každý venkovní zápas před zelinářstvím, poté co jsem část sestavy vyzvedl na nádraží. V autě vládla dobrá nálada, i když se nám nepodařilo 2 zápasy nepodařilo ukořistit ani bod. Před klubovnu jsme dorazili v 8:50 a čekali, až nás místní pustí dovnitř. Naše sestava byla jasná - na 1. Železný, 2. Dobiáš, 3. Fokt, 4. Hrubeš a 5. Šimek.
Zato soupeři měli ještě 5 minut před začátkem jasno pouze o první a druhé šachovnici, a na poslední chvíli sháněli pátého hráče. Domácí nakonec nastoupili ve 4 lidech a na páté šachovnici běžel čas jejich nepřítomnému náhradníkovi, pro kterého po telefonické domluvě jeli dva jeho spoluhráči autem.
S vidinou téměř vedení 0:1 pro nás jsem se rozhodl po 16.tahu nabídnout mému soupeři remis. V tu dobu zbývalo do konce čekací doby 10 minut a výprava domácích pro chybějícího hráče se stále ještě nevracela. Můj soupeř se poradil s kapitánem a rozhodl se s odpovědí počkat, zda jeho spoluhráči stihnou pátého do party přivézt ještě před vypršením hodinové lhůty. Stihli to 5 minut před koncem čekací doby a poté v pozici na diagramu pan Semerák mou nabídku přijal.
Hrubeš - Semerák, konečná pozice
Další průběh zápasu zaznamenal spolu s kapitánem také jeho zástupce:
Na druhé šachovnici zhruba po 2,5 hodinách prohrál pan Dobiáš, jelikož špatně uhnul jezdcem, kterého následně vynuceně ztratil. Zato první šachovnice skýtala veliký boj, v němž měl náš hráč navíc velkou motivaci, protože šlo o odvetu loňského střetnutí. Ačkoli hrál Dan černými, podařilo se mu vybudovat si v sicilské o něco lepší pozici, zejména na dámském křídle. Kapitán domácích pan Uhlíř tedy zkusil zaútočit po druhé straně a v ostré pozici na diagramu vyslal svou věž na h5:
Snad ve snaze pokrýt pěšce h6 odpověděl Dan tahem 22. ...Jg8, jenže možná se na ono pole měl pohnout spíš král. Následovalo totiž 23.g5! a zdá se, že si černý nadrobil nečekané problémy. Jenže náš bojovník našel asi nejlepší odpověď - 23. ...g6! a místo útoku má bílý po 24.g5xf6 g6xh5 o kvalitu méně. Dále se stalo 25.Df5+ Kh8 26.Vf1 Dxf6 27.Dxh5 a zde Dan bohužel zahrál nepřesné 27. ...Dg6? - při správném Dg7 by nejen kryl pěšce h6, ale i pěšce e5, jenž se po tahu v partii stane kořistí bílé dámy. Následovalo 28.Dxe5+ Kh7 29.Dxc5 Sd7, a právě ten poslední tah se Danovi naopak velice povedl, hrozí totiž Sxh3 a útokem dámy a střelce na bílého krále. Toho se asi pan Uhlíř zalekl a tak po 30.Jf4 Dg7 31.Jh5 Dg6 32.Jf4 Dg7 nabídl našemu hráči půlku, kterou Dan přijal.
Smírem skončila i partie na třetí šachovnici, kde se Michal Fokt střetl černými s panem Mašínem, jedním ze zakladatelů sendražického klubu. V královské indické se sice nechal trochu zatlačit do defenzívy, především proto, že příliš dlouho otálel s otevřením pozice prostřednictvím tahu e5, důsledkem čehož byl tlak bílého na dámském křídle, nicméně nakonec z toho náš hráč po úporném boji vyšel bez ztráty, a přestože stál pan Mašín stále ještě o něco lépe, shodli se nakonec oba soupeři na remíze.
Rozhodnutí tak zůstalo na poslední šachovnici, kde měl Jára vzhledem k tomu, co jsme uvedli na začátku, skoro o hodinu času více. Přesto rozehrál tak, že to bylo pro našeho kapitána málem na infarkt, když si nechal svázat jezdce před dámou, která byla v jedné diagonále s králem. Z této situace naštěstí vybruslil a vypadalo to nadějně, když ukořistil pěšce. Jenže, to co přišlo pak, to kapitán nevěřil vlastním očím - Jára nedokázal proměnit pěšce na druhé řadě v dámu využitím vazby soupeřovy věže na první řadě u krále, čili jinak řečeno mohl mít čistou věž za pěšce nebo koncovku dáma proti jezdci.
Místo toho se poté oba hráči začali trumfovat v zahazování šancí zvrátit výsledek partie tu jedním, tu druhým směrem, takže to střídavě vypadalo, že bychom mohli urvat bod za celkovou plichtu, nebo naopak že odjedeme s prázdnou. To druhé se bohužel nakonec také stalo, a asi není třeba říkat, že náš kapitán, který je jinak ke svým hráčům přívětivý (během zápasu nám zaplatil každému porci tlačenky s cibulí na posilněnou) a málokdy jim něco vyčítá, byl na Járu opravdu hodně rozezlen a na rovinu mu řekl, že ho příští zápas nechá stát, pokud bude moci nastoupit Ondra nebo některý z dalších hráčů. Na Járovu obranu je nicméně třeba dodat, že v dnech a týdnech před zápasem musel řešit o dost jiné starosti, takže i myšlenky mu asi od šachů trochu lítaly trochu jinam. Ale i tak je to škoda, mohli jsme mít do tabulky první bod. Jenže když nikdo z nás nedokáže vyhrát, nemůžeme se divit.
Miroslav Hrubeš a Michal Fokt
Náhledy fotografií ze složky Sendražice C - Pečky D