Druhé kolo regionální soutěže nám za soupeře přisoudilo silné sendražické béčko, které je spolu s Čáslaví a céčkem Kutné Hory, které k nám bylo nově přiřazeno, jde o jasného adepta na postup, čemuž odpovídá i jejich soupiska. Přesto jsme se po dobrém výkonu z předešlého mače necítili předem poraženi a na nadcházející výjezd na horkou sendražickou půdu jsme se připravovali s vědomím, že nemáme co ztratit a naopak můžeme jen příjemně překvapit, například ziskem bodu za celkovou remízu.
TJ Sokol Sendražice B
|
|
TJ Sokol Pečky D
|
Řebíček Miroslav
|
1805
|
½
|
-
|
½
|
1807
|
Kubíček Jindřich
|
Křenek Pavel
|
1824
|
1
|
-
|
0
|
1264
|
Železný Daniel
|
Hamrník Jan
|
1787
|
½
|
-
|
½
|
1443
|
Fokt Michal
|
Hlavica Břetislav
|
1701
|
½
|
-
|
½
|
1443
|
Hrubeš Miroslav
|
Pekárek Josef
|
0
|
0
|
-
|
1
|
1386
|
Dušek Adolf
|
|
2,5
|
:
|
2,5
|
|
Ke splnění tajných bodových tužeb jsme ale potřebovali dát dohromady co nejsilnější sestavu, a to dost dlouho vypadalo jako problém. Že nepřijede Jiří Veselý, který by to měl z Ústí nad Labem opravdu daleko, bylo víceméně jasné dopředu, ale plány se bohužel komplikovaly i u mě – v sobotu, tedy den před zápasem, mě totiž čekala krajská stranická konference až v Kladně, což znamenalo podstatné omezení času na trénink, pro který mám zpravidla vyhrazenou právě sobotu, ale hlavně dvojnásobné brzké vstávání v oba víkendové dny. Původně jsem nechtěl na konferenci vůbec jet, ale pak se nečekaně objevily věci, které bylo s jedním ze stranických kolegů potřeba probrat, a tak jsem se naopak pokusil vyvléci ze šachů. Sice jsem měl naštěstí na pondělí dovolenou a v úterý byl státní svátek, ale i tak mě představa dvou neprospaných dnů ze 4 volných poněkud deprimovala a navíc jsem se obával, jak to ovlivní můj případný výkon, a proto jsem během týdne dal Mirkovi vědět, že má účast je ohrožena, a ať se pokusí sehnat za mě náhradu. Nastoupit jsem byl ochoten jen v případě, že se neuvolí nikdo ze silnějších náhradníků a hrozilo by tedy, že naše družstvo nastoupí vzadu s nezkušenými mládežníky. A právě o tom mě Mirek v pátek informoval, takže jsem nakonec účast přislíbil. Naštěstí sobotní konference skončila dříve, než se čekalo, a tak jsem se potom doma stihl jak dospat z ranního vstávání, tak i lehce potrénovat.
Vzhledem k tomu, že nás čekala cesta mimo náš svatostánek, musel jsem v neděli vyrazit z Brodu o vlak dřív, abych dojel včas na místo srazu do Peček, odkud jsme ve čtyřech pokračovali Mirkovým autem do Cerhenic vyzvednout Adolfa Duška jako poslední článek sestavy, a pak už hurá směr Kolín a dále. Na místě, tedy před hostincem U Černohlávků, jsme byli asi 5 minut po deváté, a čekání na to, až přijdou domácí hráči a odemknou nám, nám Mirek krátil sušenkovým pohoštěním. Po příchodu našich soupeřů, zpřístupnění hrací místnosti a usazení jednotlivých dvojic jsme se dozvěděli, že stejně jako my ani naši protivníci nenastoupili v „plné zbroji“ – potěšilo nás zejména obsazení posledního prkna, které našemu hráči dávalo rozhodně větší šance, než kdyby tam seděl někdo z první pětice, figurující na soupisce domácích, a také pan Kubíček na první desce byl jistě rád, že se vyhnul FIDE-elistovi, jehož původně očekával, a dostal protihráče o dost stravitelnějšího.
Náhoda tomu chtěla, že právě pan Kubíček, jindy nezdolný bojovník až do konce, dohrál tentokrát jako první už po necelé hodince. Rychlá remíza trochu připomínala partie českobrodského plichtového krále pana Valtery, ale po výhře z minulého kola proti silnému Ondřeji Hudcovi, a v kontextu stabilních výkonů, jimiž nás pan Kubíček v posledních dvou letech jistí, má přece jen občas nárok si odpočinout a ani nás nenapadlo něco mu vyčítat, tím spíše, že měl tentokrát černé a že na ostatních šachovnicích to zatím nevypadalo vůbec zle, zejména na té poslední byla již vidět převaha našeho zástupce.
O něco později dojel se svou károu do cíle Mirek a mohl být rovněž velice spokojen, protože se nebál riskovat a to se mu vyplatilo - v oboustranně ostré pozici s řadou šancí a protišancí měl chvíli dokonce navrch a nakonec vytloukl z pana doktora Hlavici bílými další půlbod. Nutno říci, že domácí hráč, vědom si své elové převahy, zkoušel jeho obranu prorazit co to šlo, ale nakonec nabídku přece jen přijal, zkontrolovavše nejprve jako správný kapitán všechny ostatní pozice a usoudivše zřejmě, že z hlediska celkové výhry není pro jeho celek dosud nic ztraceno, což byla ostatně pravda.
Zhruba o hodinku později se misky vah poprvé zhouply na naši stranu - Adolf na páté šachovnici dostál papírovým předpokladům, uloupil svému soupeři jezdce a takto zvýhodněnou koncovku již nepustil. Pro Adolfa rozhodně cenné a po spíše matných dvou sezónách velice důležité vítězství a pro nás zhruba poločasové vedení 2:1.
Jestliže první tři partie byly ke svému konci dovedeny relativně brzo, pak poslední dvě partie se i s ohledem na stále otevřený stav utkání táhly jako vařené špagety. Na třetí desce, kde jsem se černými střetl se svým vrstevníkem a kolegou novinářem Honzou Hamrníkem, se hrála výměnná francouzská a Honza mě už ze začátku docela nepříjemně přitlačil. Všechno se točilo okolo mého pěšce na f7, jehož jsem musel bránit proti hladovým soupeřovým figurám a ponechávat tak svého krále v centru. Nakonec se mi z těsného sevření přece jen podařilo vysmeknout:
11. …Db4! (podle Fritze by sice byla lepší krátká rošáda, ale já se obával, co budu dělat po případném 12.Jd5, kdy by nejen došlo k ohrožení dalšího mého pěšce, ale navíc by si bílý uvolnil sloupec pro věž, která by mohla zvýšit jeho tlak na f7) 12.Dxb4 Jxb4 a po výměně dam (místo níž mohlo přijít také 12.Jd5, 12.Jb5 nebo 12.Jg5) se mi již tlak bílého postupně podařilo otupit.
Pěšce jsem zdárně ubránil, rošádu jsem si udělal místo krátké dlouhou a nakonec jsem v jezdcové koncovce stál jednu chvíli i o něco lépe. Podle pana Kubíčka bylo možno pokoušet se i o výhru, ale po poradě s Mirkem jsem se rozhodl pro vrabce v hrsti, který měl podobu cenné remízy, stvrzující minimálně bod do týmové kasy. Stejně jako předtím o šachovnici níž, i tady soupeř nejprve zkusil ještě hrát dál, ale při všeobecně zablokovaných pěšcích a mém dobře postaveném králi byla půlka neodvratná, což správě posoudil i domácí kapitán.
Rozhodnutí obou hráčů napomohla zřejmě i skutečnost, že situace na druhé šachovnici se vyvíjela směrem, který sliboval dílčí výhru spíše pro domácí, kteří by tak zachránili alespoň bod. Věren svému stylu, vrhl se totiž náš Dan Železný záhy do útoku, v kterém se bohužel postupně začal utápět a nakonec skončil s kvalitou méně, byť mu ji zčásti kompenzovalo několik pěšců. Následovala dramatická honička v koncovce, jejíž tajenkou bylo, kdo dřív projde do dámy. Než se věci vyjasnily, stačil jsem si vypít vedle v restaurační místnosti grog, doplnivše tak kávu, zkonzumovanou během partie, a do hracího sálu jsem se vrátil tak akorát, abych viděl nešťastný konec našeho hrdiny. Toho jsme pak cestou domů museli chvíli povzbuzovat na duchu, ale protože se s námi v autě vezl bod za celkovou plichtu, nedalo nám to až tolik práce (navíc se náš bojovník hned následující neděli zahojil za béčko proti Dobrovicím ve vyšší soutěži). Zároveň mi Mirek odhalil, že mě k tomu, abych přece jen do zápasu nastoupil, vlastně přiměl lstí – zatajil mi totiž, že měl ještě v záloze připraveného Ondru Duška, protože chtěl posílit naše šance na body. Zbývá snad jen dodat – více takových podfuků!
Úspěšný vstup našeho týmu do nového ročníku soutěže pokračuje a určitě budeme bod zvenku chtít potvrdit v příštím kole proti Říčanům, které jsou papírově rozhodně hratelnější než oba naši předešlí soupeři. Držte nám palce!
Michal Fokt