Nečekaně slibná generálka
První soutěžní zápas v novém roce nás podruhé v sezóně zavedl „ven“, přesněji řečeno opět do Sendražic, kde jsme se měli tentokrát postavit papírově silnějšímu z obou tamních týmů. Vzhledem k nevalným výsledkům v první polovině soutěže a soupeřově elové převaze jsme si
po měsíční přestávce a před další stejně dlouhou pauzou v důsledku volna v příštím kole nedávali žádné konkrétní cíle. Snad jen jeden - vstoupit do "druhého poločasu" soutěže lépe a nabrat formu před posledními třemi zápasy s hratelnějšími soky, kde půjde o důležité body. Povzbudit jsme potřebovali i po psychické stránce, pročež také náš kapitán Mirek Hrubeš vyhlásil protentokrát svobodu jednotlivce ohledně dávání či nedávání remíz. Ani tak ale nebyla během druhé lednové neděle nouze o zajímavé momenty.
Všechno začalo už ráno na pečeckém nádraží, kde se měla sejít převážná část sestavy a kam kromě Mirka s Járou Šimkem dorazil zároveň se mnou i pan Dobiáš, jehož Mirek po nevydařeném zápase s Čáslaví mínil původně nechat sedět na lavičce. Místo něj měl hrát právě Jára Šimek, kterému se dařilo na bleskových turnajích v Sendražicích a Českém Brodě, a na čtvrté prkno bylo počítáno s Ondrou Duškem, jenže pan Dobiáš si během oné vánoční přestávky odpočinul, a to i psychicky, což na něm bylo viditelně vidět, a na zápas se tentokrát cítil, pročež se rozhodl Mirka poprosit o zařazení do sestavy.
Byla to sice trochu nezvyklá situace, ale protože se pan Dobiáš pokoušel dle vlastních slov Mirkovi dovolat už od pátku, nechal to náš kapitán nakonec na dohodě obou hráčů a mezitím se pohroužil do hovoru s Milošem Kubíčkem, který se zrovna u nádraží také vyskytl a jehož céčko mělo právě volno. Nakonec se pan Dobiáš s Járou domluvili na tom, že si Jára zahraje v příštích třech zápasech, na které během měsíční pauzy vyladí formu přípravnými zápasy právě s panem Dobiášem na pravidelných pátečních trénincích v oddílové klubovně. Jára tedy zamířil opět domů, pan Dobiáš si nastoupil do auta a poté, co jsme ještě vyzvedli Dana, už náš kapitán nastavil kurs na Sendražice, kam měl po vlastní ose dorazit ještě už zmíněný Ondra Dušek.
A právě Ondra se postaral o další zajímavou situaci. Protože jsme kvůli výše uvedené změně v sestavě dojeli do Sendražic o něco později než minule, zhruba deset minut po deváté, nemuseli jsme tentokrát čekat moc dlouho venku, než nám majitel hostince „U Černohlávků“ odemkl hrací místnost, jenže problém byl, že jsme ještě při zahájení zápasu stále nebyli kompletní. Ondra totiž stále nepřijížděl a navíc se mu Mirek ani nemohl dovolat, přestože byli domluveni na tom, že kdyby se cokoli stalo, má mu Ondra zavolat, nejlépe do osmi ráno, aby bylo možno povolat náhradníka. Místo toho jsme si teď drbali hlavy, že jsme měli Járu vzít přece jen s sebou, protože teď by se nám býval hodil.
TJ Sokol Sendražice B
|
|
TJ Sokol Pečky D
|
||||
Novák Jiří
|
1923
|
1
|
-
|
0
|
1309
|
Železný Daniel
|
Řebíček Miroslav
|
1815
|
½
|
-
|
½
|
1466
|
Dobiáš Jaroslav
|
Hamrník Jan
|
1791
|
½
|
-
|
½
|
1468
|
Fokt Michal
|
Křepelka Petr
|
1618
|
½
|
-
|
½
|
1462
|
Hrubeš Miroslav
|
Hlavica Břetislav
|
1684
|
1
|
-
|
0
|
1401
|
Dušek Ondřej
|
|
3½
|
:
|
1½
|
|
Ondra nakonec dorazil zhruba o půl hodiny později s tím, že zaspal, a konečně jsme tedy byli v plném počtu a mohli jsme se soustředit jen na hru. Podle toho vypadaly i první dílčí výsledky. Jako první dohrál tradičně Mirek, kterému se povedl husarský kousek, když donutil ke smíru Petra Křepelku, známého svou nezlomnou vůlí po vítězství a neochotou remízy dávat. Možná na Petrově straně zaúřadovala zkušenost z loňského souboje se mnou, ale podstatnější asi byla víceméně „mrtvá“ pozice, kterou mu Mirek v partii vytvořil.
Hrubeš - Křepelka, konečná pozice aneb Co hrát dál??
Každopádně to byl slušný počinek, k němuž jsem o něco později přihodil další příspěvek já. Sice jsem v repríze loňského souboje s Janem Hamrníkem hrál kvůli změně sestavy jinými figurami, než na jaké jsem se připravoval, přesto se mi povedlo vybudovat si ve výměnné francouzské slušnou pozici:
Bílý si možná trochu příliš optimistickým postupem f-pěšce zadělal na problémy, související především s relativním uzavřením černopolného střelce na královském křídle. Protože jsem viděl potenciální možnost zahrát f6 se ziskem materiálu, přemýšlel jsem, jak toho dosáhnout. Přemýšlel jsem o Je4, a proto jsem zahrál 9. …Dc7 pro zrušení vazby (možná ještě silnější bylo ale 9. …Db6, kdy by kromě pěšce b2 byl ohrožen především pěšec d4). Bílý nejspíše tušil, kam mířím, a proto odpověděl 10.Jd2, po čemž by už mé plánované Je4 nebylo pro mne výhodné, protože bych tam po 11.Jxe4 d5xe4 12.Sxd4 ztratil pěšce. A tak jsem oprášil ono Db6, kdy jsou napadeni dva pěšci zároveň, a celkem překvapivě bílý nezahrál asi nejlepší 11.Jb3, kdy by je oba pokryl (a kdy bych sice měl volno pro 11. …Je4, ale po 12.Sxe4 d5xe4 13.Jc4 bych tam nic moc neměl), ale vybral si slabší 11.Jdf3, na což jsem bez váhání reagoval tahem 11. …Je4 s ideou, že pokud by bílý po 12.Sxe4 d5xe4 uhnul napadeným jezdcem, přijde 13. …f6 se ziskem figury za pěšce. Místo toho ale přišlo 12.Jc4, načež jsem po 12. …d5xc4 nabídl remízu, protože jsem předpokládal, že soupeř dobere střelcem na e4, a že bych sice ukořistil jeho pěcha b2, ale měl bych zároveň nevýhodu dvojpěcha na c-sloupci. Jenže jsem jaksi přehlédl, že po 13.Sxe4 stačilo zahrát 13. …f5! a bílý střelec nemá kam uhnout, takže zisk figury za pěšce. Sice by mi po 14.Sxf5 Vxf5 trochu foukalo na krále a po případném 15.De2 bych ztratil ještě pěšce na c4, i tak by ale pozice vypadala dosti nadějně a dalo by se bojovat i o celý bod. Jenže remíza byla už nabídnuta a Honza ji po více než půlhodinovém pozorování vývoje ostatních partií, kdy mu běžel čas, nakonec přijal, s čímž jsem v tu chvíli byl ještě naprosto spokojen – onen k materiálnímu zisku vedoucí postup jsme totiž neobjevili ani při společné analýze po partii.
Jako další v pořadí dokormidloval svou loď do přístavu pan Dobiáš, jemuž se podařilo získat bílými pěšce, a protože se tentokrát nebál a nedopustil se žádné chyby, mohl se nakonec těšit z cenného půlbodíku a poslouchat chválu od kapitána i jeho zástupce. Jak sám později prohlásil, má v mistrácích většinou lepší jaro než podzim, takže jen tak dál
Tři remízy s papírově silnými soupeři byly rozhodně dobrá zpráva a nadto nás nadále držely v boji alespoň o bod za celkovou remízu. Bohužel to ale byly toho dne naše poslední body – Ondra Dušek na pátém prkně sice vzdoroval panu Hlavicovi i přes časový deficit statečně, ba dokonce díky své rychlé hře z oné ztráty nemalou část ukrojil, nakonec však ve vyrovnané koncovce dámy, jezdce, střelce a věže proti dámě, dvěma střelcům a věži podcenil sílu poslední jmenované soupeřovy figury a musel odevzdat svého střelce. Zadarmo to sice nebylo a po výměně zbylých figur měl za střelce jednoho či dva pěšce, což mu ještě dávalo jisté naděje, ovšem pan doktor Hlavica nakonec své zkušenosti přece jen uplatnil a našeho hráče tzv. vytempoval, aby si následně smlsnul na jeho pěšcích.
Všechno tak zůstalo na Danovi, který se na první šachovnici střetl s domácím lídrem Novákem, nedávným skoromedailistou ze sendražického bleskového turnaje. Ze začátku to moc optimisticky nevypadalo, když se domácí hráč dostal až k dvoupěšcovému vedení. Jenže náš bojovník není z těch, kteří by zbůhdarma vzdávali, a dobře udělal, protože následně se mu precizní hrou podařilo ztrátu dohnat a začínalo se opět od nuly. Dana nerozhodilo ani to, když pod ním nečekaně rupla chatrná židle, ani brodští Vít Brandejský s Janem Čermákem, analyzující spolu takřka za jeho zády chvílemi dost nahlas své partie, a zdálo se, že minimálně remízu má v kapse. Toho si byl vědom i jeho o víc než 600 elo bodů výše postavený soupeř, který mu v pozici na diagramu nabídl asi již potřetí remízu. Bohužel v tu chvíli Dan již věděl, že Ondra prohrál, a rozhodl se riskovat, chtěje nám zachránit alespoň celkovou plichtu. Co z toho vzešlo, nastiňuje jeho krátký komentář:
Zahrál jsem 54. ...Jd4+s tím, že jsem si myslel, že jeho pěšec jde opačným směrem! Pak se hrálo takto: Novák vzal jezdce na d4, já zahrál f4 a on zákeřný a vyhrávající tah 56.Ke5. Já zahrál e3 a pak jsem vzdal. Předtím mi třikrát nabídl remis a já ji odmítl s tím, že Ondra byl ruplý a já se snažil o výhru, abychom alespoň remizovali, a to se mi vymstilo! Mohli jsme mít na předku 4 remízy se silnými hráči a prohráli bychom jen těsně 2:3 s hodně silným soupeřem, asi nejsilnějším. Ponaučení pro příště!
Dan Železný
Domů jsme tedy odjížděli bez bodu i bez partiové výhry, ale přesto s poměrně pozitivním dojmem z našeho výkonu, který byl zatím v této sezóně asi nejlepší. Po herní stránce potěšila především druhá a třetí šachovnice a pochvalu zasloužil i Dan – popravdě řečeno by se na jeho místě asi nikdo z nás k odmítnutí remízy neodhodlal. Generálka na závěrečné tři bitvy dopadla lépe, než bychom bývali očekávali, a pokud se podaří podobný výkon podat v následujících utkáních, body určitě přijdou.
Michal Fokt
Náhledy fotografií ze složky Sendražice B - Pečky D