Cenná kořist pro Davida – konec nadějí pro Goliáše
Po dvou úspěšných domácích zápasech nás v 7.kole čekala cesta do Kutné Hory, kde jsme se měli střetnout s tamním céčkem, jedním z papírových favoritů soutěže. Domácí v předchozích utkáních zbytečně poztráceli několik bodů a tak se dalo čekat, že se budou chtít pokusit svou ztrátu na čelo tabulky smazat a nastoupí v pokud možno co nejsilnější sestavě. Přesto jsme doufali v zisk alespoň bodu.
Protože opora našich zadních řad Jirka Veselý na venkovní zápasy nejezdí, stavili jsme se cestou v Kluku u Poděbrad pro Ondru Duška, který tak po dvoukolové pauze dostal příležitost navázat na svůj dobrý výkon proti sendražickému céčku. Zatímco jsme na něj čekali u tamní benzínky, kam tentokrát dorazil naštěstí včas, došla si část našeho týmu nakoupit drobné občerstvení, protože vzhledem ke vzdálenosti sídla našich soupeřů a také k našemu odhodlání, s nímž jsme se na střetnutí připravovali, panovalo všeobecné očekávání, že se zápas protáhne dávno přes oběd, a přece jen s prázdným žaludkem se špatně hraje.
TJ Stadion Kutná Hora C
|
|
TJ Sokol Pečky D
|
||||
Jílek Vladimír
|
1654
|
½
|
-
|
½
|
1807
|
Kubíček Jindřich |
Buňka Vladislav
|
1880
|
½
|
-
|
½
|
1264
|
Železný Daniel
|
Nosek Stanislav
|
1938
|
1
|
-
|
0
|
1443
|
Fokt Michal
|
Teska Jan
|
0
|
½
|
-
|
½
|
1443
|
Hrubeš Miroslav
|
Jelínek Václav
|
1699
|
0
|
-
|
1
|
1348
|
Dušek Ondřej
|
|
2,5
|
:
|
2,5
|
|
Svatostánek našich protivníků v budově ČSTV, z jejíchž oken bylo vidět na zasněženou plovárnu, jsme našli celkem bez problémů, stejně jako parkovací místo pro nový týmový „šachbus“, co jsme ovšem nečekali, byl počet lidí v místnosti. Souběžně s naším zápasem totiž probíhalo i střetnutí domácího béčka se Sokolem Mladá Boleslav, a protože v tomto zápase nastoupili i někteří hráči našich soupeřů, zjistili jsme, že někteří z nás budou hrát s někým úplně jiným, než na koho se připravovali. Úměrně tomu se zdála za své vzít i taktika, s níž jsme do Kutné Hory přijeli – vždyť jak jsme mohli doufat v bod z poslední šachovnice, když se Ondra místo původně očekávaného domácího kapitána a jediného neelisty v sestavě našich soupeřů měl postavit hráči o nějakých 350 bodů silnějšímu? Také na druhé a třetí šachovnici jsme z tohoto hlediska byli vpravdě outsidery a s jistou nadějí jsme tak mohli vzhlížet jen k prvnímu a čtvrtému prknu, kde byla papírová převaha naopak na naší straně. Jenže, jak často říká Mirek, Elo je jen číslo, o čemž jsme se v této sezóně již několikrát a většinou pozitivně přesvědčili A tak nezbývalo, než sednout za šachovnice a čekat, jak to dopadne tentokrát.
Ze všeho nejdříve se dohrálo na 4.šachovnici, kde to dlouho vypadalo optimisticky. Mirek svého soupeře bílými zatlačil do defenzivy a podle svých slov se chystal připravit k průlomu jeho zabetonované obranné linie. Ten mu ale bohužel zřejmě nevyšel tak, jak si představoval, a nakonec se oba soupeři shodli na remíze, z které jsme ovšem vzhledem k výše uvedenému papírovému poměru sil příliš nadšení nebyli. Zato následující remíza, kterou vyválčil Dan s legendou českého problémového šachu panem Buňkou, se nám velice líbila, a když Mirek viděl, jak náš bojovník nad soupeřovou nabídkou váhá, pokoušely se o něj mdloby. Po dvou partiích tak na ukazateli skóre, který měli domácí postaveni na stole u dveří, zůstával nerozhodný stav a my mohli nadále snít o bodové kořisti, kterou bychom si z Kutné Hory mohli odvézt a která by pro nás byla skoro stejně cenná jako stříbro,které se zde kdysi těžilo.
Po skončení obou partií, v nichž mělo naše družstvo bílé, se celkem dlouho nic moc nedělo, a to až do doby, kdy se začaly dít věci na poslední šachovnici. Tam se po vyrovnaném průběhu dostal domácí hráč na přechodu do koncovky do tlaku, načež se Ondra zeptal kapitána, zda může zkusit experimentovat, a když dostal svolení, nestačili jsme zírat. Snad jeho soupeř přecenil své šance v dámské a věžové koncovce nebo se prostě jen vyplatily Ondrovy experimenty, ale každopádně se pozice začala poznenáhlu otáčet – náš borec posbíral 4 soupeřovy postouplé pěchy a jal se útočit sám. Zcela demoralizovaný domácí hráč, sužovaný posléze i nedostatkem času, nakonec vzdal, a tak jsme vedli 2:1 a navíc se bod urodil na šachovnici, kde se s ním až tak nepočítalo, což byla pro naši sebedůvěru rozhodně vzpruha. Navíc jsme stále ještě mohli doufat, že pan Kubíček vepředu naplní svou úlohu papírového favorita a přihraje do týmové kasy kýžený bod, nebo dokonce i tři. Kromě toho jsme stále mohli doufat i v úspěch na šachovnici třetí.
Tam se mi totiž i proti letos svému papírově nejsilnějšímu soupeři, který měl nade mnou elovou převahu takřka 500 bodů a ve svých 58 letech vypadal spíš na 70, překvapivě podařilo udržet vyrovnanou pozici až do velice pozdní fáze partie. V některých chvílích se dokonce zdála situace pro mě o malinko lepší, ale své útočné šance jsem nevyužil nejlépe, a tak bylo mým cílem udržet aspoň remízu. Jenže pak bohužel došlo na Mirkova předzápasová slova, když mě varoval, že tak zkušení hráči většinou ve vyrovnané koncovce soupeře vytempují.
Jedinou mou menší slabinou v střelcové koncovce byl izolovaný postouplý éčkový pěch, kterého však nepřímo spolehlivě kryl můj dobře postavený černopolný střelec, držící soupeřova krále v uctivé vzdálenosti. K udržení remízy by mi za této situace postačovaly neškodné tahy králem, například Kd6 nebo Kd7, slušně vypadala i výměna pěchů na g4 nebo dokonce postup pěšce na a6. Naneštěstí jsem měl už málo času a tak jsem neodhalil, že hrozba průniku bílého střelce na d8, odkud by se mohl přesunout na b8 a začít napadat mé pěchy, je spíš fiktivní a po zmíněném postupu a-pěcha (například 40. …a6 41.Sd8 b5 42.a4 b4) by byla pozice stále remízová. Namísto toho jsem se hrozbě rozhodl čelit výměnou střelců, na kterou bílý samozřejmě rád přistoupil – následovalo 40. …Sf6? 41.Sxf6 Kxf6 42.Ke3! a můj postouplý pěch, zbavený nyní jakéhokoli krytí, byl ztracen a s ním posléze i celá partie. Vzhledem k tomu, že to po prohře v barvách brodského béčka o týden předtím byla již má druhá zbytečně zkažená partie se staršími soupeři, navíc opět ovlivněná časovou tísní, nebudu zastírat, že jsem byl dost rozladěn, i vzhledem k tomu, že v předchozím průběhu partie můj soupeř i za naprosto remízové pozice mou nabídku smíru dvakrát odmítl, jako b snad tušil, že nějaká chyba prostě ode mě přijde. Tuhle vůli po vítězství a sebedůvěru ve vlastní schopnosti mohu některým hráčům jen závidět.
Za vyrovnaného stavu se všechny zraky upínaly na první šachovnici, kde se k našemu zděšení dostal pan Kubíček znenadání do vážných potíží a vypadalo to, že přes veškerou snahu odjedeme s prázdnou. Naštěstí náš vůdce neztratil na rozdíl ode mě hlavu a kýženou remízu po tuhém boji někdy okolo půl třetí odpoledne přece jen vynutil, a tak jsme si na cestu onen toužebně očekávaný bod za celkovou plichtu, která nás udržela v boji o titul mistra „pralesní ligy“ a která naopak vystavila „stop“ všem nadějím našich soupeřů na dotažení se do vedoucí skupiny, přece jen do auta přibalili. A proč že z tohoto zápasu nejsou žádné fotky? Inu proto, že jsem z té zmíněné prohry o týden dříve byl tak rozladěn, že jsem foťák zapomněl v brodské sokolovně a kapitán béčka Honza Fiala, který jej u sebe uschoval, jej právě až v neděli vydal mé sestře, která si pro něj došla na domácí zápas brodského áčka.
Michal Fokt