Vůně benzínu nás zadusila
Kdybych měl zápas šestého kola, ke kterému jsme cestovali do Sendražic, shrnout jedním či dvěma hutnými slovy, bylo by asi nejvýstižnější sousloví „na levačku“. Začalo to už tvorbou sestavy, z níž nám kromě Miloše Kubíčka vypadl také kápo Miloš Michálek, jenž hodlal dát přednost pracovním povinnostem. Místo něj se k trojici, která se ve složení Dobiáš ml. – Fokt – Dobiáš st. sešla v neděli okolo čtvrt na devět ráno před pečeckým nádražím, aby zde čekala na řidiče Vlastu Kotrouše, připojil Zdeněk Hrubeš, pro něhož byla nominace tak trochu odškodněním za to, že si pro svůj nevčasný příchod nemohl zahrát v minulém kole. Přestože jej rozhodně nelze nazývat slabým hráčem, bylo zřejmé, že jsme oproti původním plánům oslabili a že se už naše tak nevalné vyhlídky na body v tomto zápase, který navíc kapitán béčka pan Nigrin vyhlásil jako nominační kritérium pro příští kolo regionálního přeboru, ještě snížily, zejména proto, že se předek sestavy musel o jednu šachovnici posunout. Paradoxní bylo, že Miloš nakonec do práce nejel, neboť ho jako náhradníka povolalo áčko na domácí mač s nabušeným déčkem Lysé nad Labem, kde jako jediný z domácích borců bodoval .
Cestou na místo činu nám náš řidič sdělil další nemilou zprávu, a sice že zápas se tentokrát nebude hrát v tradiční baště domácích – hostinci U Černohlávků, údajně kvůli rekonstrukci záchodů. Museli jsme tak zamířit naproti přes silnici, kde nás namísto vidiny dobrého oběda čekala neobvyklá premiéra – na benzínce se totiž šachy minimálně v naší soutěži asi ještě nikdy nehrály . Cožpak o to, prostředí to vizuálně ani co do nabízeného sortimentu pochutin pevných i tekutých nebylo až tak špatné, problém byl ale s místními ochmelky, kteří si hned po ránu zašli doplnit alkoholovou hladinku nebo ještě spíš vypadali, že si ji předtím celou noc zdatně udržovali někde jinde. Bohužel zakotvili u stolu hned po pravici Jardy staršího a pan Semerák, který se tentokrát zhostil role rozhodčího, neměl stejně jako slečna servírka odvahu jim připomenout, že šachy nejsou fotbal a že se v tomto sportu při zápasech nevyřvává, natož sprostě, takže zpočátku nebylo snadné soustředit se na partie. Zhruba po hodině a půl se sice hluční násoskové postupně vytratili, jenže to už se zase blížil čas časných obědů, a tak je po zhruba půl hodince ticha a klidu vystřídala jakási rodinka s dětmi, která se uvelebila u téhož stolu a hlavně její menší členové na své okolí rovněž moc ohledy nebrali.
Souhrnně řečeno je možná škoda, že domácí tváří v tvář nemožnosti sehrát zápas ve svém stálém svatostánku nezažádali o jeho odložení, je ale třeba férově přiznat, že neférové podmínky byly pro všechny hráče stejné, neb i domácí zde hráli nejspíš poprvé. Tak si raději pojďme stručně shrnout dění na šachovnicích. Snad ve snaze napravit předcházející prohry se dvěma farmářskými týmy Nymburka povolali tentokrát sendražičtí do zbraně hned dva z dosud nepříliš pravidelně nastupujících prvních pěti hráčů své soupisky (a to ještě do zasáhu nezasáhl jejich kapitán pan Uhlíř, který se benzínkou pouze mihl cestou na zápas jejich áčka v Kolíně, takže stačil mač jen oficiálně zahájit), čímž zlikvidovali naši poslední naději, k níž jsme se před zápasem mohli upínat, a podle toho také vypadaly dílčí výsledky. Na úvod nám sice vlil trochu optimismu do žil pan Hrubeš, který, ač zpočátku trochu oslňován sluncem, se svým soupeřem odvážně směnil jeho dámu za zhruba tři své figury, aby poté svou dámu, jíž záda kryla tuším věž, úspěšně vyslal na zteč proti zbylým bílým obráncům v žoldu domácího zpravodaje pana Jareše, jehož hodnocení si můžete přečíst zde, ale to bylo bohužel vše.
TJ Sokol Sendražice C
|
|
TJ Sokol Pečky C
|
||||
Křepelka Petr
|
1618
|
1
|
-
|
0
|
1651
|
Dobiáš Jaroslav
|
Křenek Pavel
|
1783
|
1
|
-
|
0
|
1551
|
Kotrouš Vlastimil
|
Matějček František
|
1522
|
1
|
-
|
0
|
1509
|
Fokt Michal
|
Pekárek Josef
|
1462
|
1
|
-
|
0
|
1417
|
Dobiáš Jaroslav
|
Jareš Ondřej
|
1451
|
0
|
-
|
1
|
1250
|
Hrubeš Zdeněk
|
|
4
|
:
|
1
|
|
Další body nepřidal ani Jarda starší, jehož pozice vypadala vyrovnaně až do doby, kdy jej soupeř odtahem připravil o střelce a pak s ním udělal krátký proces, ani já, když jsem pro změnu v mým soupeřem velmi nestandardně rozehrané francouzské tak dlouho otálel s výměnou centrálních pěšců, až jsem jednoho z nich ztratil kvůli vazbě před králem, načež bílý záhy dobral se šachem druhého na dámském křídle. Další rabování svých zásob jsem už sice nepřipustil, ale když už se mi jednoho ze ztracených pěchů povedlo dohonit, vynutil si za to můj protihráč kvalitu, která se nakonec v koncovce věže proti jezdci ukázala být rozhodujícím faktorem. Neuspěl ani Vlasta Kotrouš, který se navzdory tomu, že nafasoval papírově nejsilnějšího soupeře, držel velmi zdatně, ovšem po přechodu do věžové koncovky byl v hromadné pěšcové vyměňovačce o krok pozadu, což ho nakonec stálo partii.
Nejdéle nakonec bojoval Jarda Dobiáš mladší, který byl v zápase jako jediný papírovým favoritem. Než dohrál, stačil jsem si ještě spravit chuť vcelku dobrým langošem a malými Svijany (neb hospoda naproti sice navzdory zmíněné rekonstrukci premávala, ale byla tak narvaná, že si nebylo kam sednout, takže místní výbornou tlačenku si budu muset nechat na příští sezónu) a poklábosit s jedním huličem, který si u baru klidně začal balit jointa, nedbaje zamračeného obočí slečny servírky, bodového příspěvku jsme se ale ani zde nedočkali, a tak okolo tři čtvrtě na dvě nezbylo než sbalit fidlátka a sypat domů, přesněji řečeno do Peček, odkud mě čekala ještě cesta do Brodu, zatímco zbytek týmu šel do Sokolovny omrknout áčko. Co říci závěrem? Snad jen, že v nadcházejícím trojboji s nymburskými farmami doufáme podat lepší výkony a sklidit nějaké ty bodíky. A proč že v dnešním článku chybí ukazatele formy, neformy či zdravotního stavu jednotlivých hráčů? Inu hlavně proto, že vzhledem k matnému výkonu, jenž jsme tentokrát předvedli, bychom v tabulce museli mít skoro všichni u jmen rampouchy . Tak snad příště!
Michal Fokt
Náhledy fotografií ze složky Sendrazice 14