První tříbodová sklizeň a navíc s kuriózní zápletkou
První únorová neděle letošního roku se, alespoň v české kotlině, mohla směle prohlásit za den veskrze sportu zasvěcený – tak například zatímco tenisové reprezentanty čekaly odpoledne závěrečné dvouhry prvního kola Davis Cupu s nevyzpytatelným Nizozemskem, v Pečkách se o několik hodin dříve všechno chystalo na úvodní díl pralesního trojboje s triem farmářských týmů nymburského Sokola, jenž měl vypuknout úderem půl desáté. Na zápas jsme byli řádně nažhaveni, chtějíce odčinit nelichotivou nakládačku ze Sendražic, pročež také náš kápo vyvinul maximální úsilí, aby dal dohromady co nejkonkurenceschopnější sestavu. To se mu nakonec až na Miloše Kubíčka a Vlastu Kotrouše velku povedlo, a tak jsme se tentokrát chtěli o body patřičně porvat, jinak se ale nezdálo, že by nadcházející mač měl jakkoli vybočit z řady těch, jež jsme dosud v letošním ročníku regionální soutěže sehráli. To byl ovšem jen klamný dojem.
Když jsem po několikaminutovém putování mrazivým nedělním ránem kolem 9:20 dorazil z pečeckého nádraží do našeho suterénního svatostánku, kde už kromě mých spolubojovníků čekali i soupeři z Nymburka, seskupení pod standardou se signaturou „E“, nenasvědčovalo nic tomu, že by se zde mělo odehrát cokoli nestandardního. Tak jako vždy se nejdřív postavily šachovnice (ty v době mého příchodu už vesměs stály), k nim pak přibyly hodiny a jedva jsem si stačil nadepsat partiář, už Miloš vyvolával dvojice vojevůdců, kteří měli proti sobě vyvést své armády na černobílé bojiště. Tenhle moment už přinesl první překvapení, tedy alespoň pro mě, neb místo pana Hanuše, s nímž jsem byl v duchu předem smířen, proti mně zasedl soupeř papírově o poznání hratelnější. To mě sice potěšilo, ale jinak jsem tomu nepřikládal žádnou váhu – prostě to vypadalo, že našim protivníkům vynechala některá z opor a proto se ty zbylé musely „šoupnout“. Až když se už nějakou chvíli hrálo, nechal jsem svého soupeře dumat nad příštím tahem, šel jsem obhlédnout sestavy – a hned po prvním letmém nákuku do zápisu mi bylo jasné, že něco není v pořádku. Hostům totiž prakticky žádná z opor nechyběla, zato však nastoupili prazvláštně poskládáni, lépe řečeno přeskupeni, neboť jejich předsezónní posila Ján Kmec, který dosud všechna kola odehrál vpředu na druhé šachovnici, křížil nyní zbraně na čtvrtém prkně s naším Jardou Dobiášem starším a všichni jeho spoluhráči figurující na soupisce za ním byli tím pádem posunuti o jednu šachovnici dopředu, až na pana Vineckého, tradičně okupujícího poslední desku.
Spěchal jsem o záhadě informovat Miloše, ale ten už věděl víc než já – právě s panem Vineckým jakožto zastupujícím kápem hostí totiž onoho slovenského šachistu řešili už před mým příchodem, zejména proto, že ačkoli zatím za svůj tým nastoupil ve všech zápasech, na jeho soupisce v úvodním zpravodaji nefiguroval. Hostující doyen to údajně zdůvodnil tím, že jeho nový spoluhráč byl sice na soupisku doplněn ještě před startem soutěží, ale až po vydání zpravodaje, a pak s dovětkem „Takhle hrajeme vždycky“ do zápisu promptně zapsal ke své smůle, chybnou sestavu. Sice jsme s Milošem položertem – polovážně přemítali, zda nešlo ze strany hostí o přehmat cílený, neb dotyčný novic v jejich řadách dosud všechna svá utkání prohrál, takže by na čtvrtém prkně měl teoreticky větší šanci, ale celkem rozumně jsme se shodli na tom, že to dál řešit nebudem (už proto, že si Miloš nebyl jistý, zda pan Kmec nebyl na soupisku doplněn jako tzv. volný hráč, v kterémžto případě by s ním prý nymburští mohli volně smýkat sestavou dle svého uvážení) a počkáme, co na to Honza Fiala jakožto vedoucí soutěže. Je fakt, že razance, s jakou pan Vinecký o chvíli později místo svého spoluhráče odpověděl na můj nevinný dotaz „Nehrál jste dřív v Kolíně?“ (protože jsem si jej skutečně zhruba z před čtyř let pamatoval), byla trochu zvláštní či spíše úsměvná, zvlášť když jeho jako z praku vystřelená recyklovaná odpověď „My takhle hrajeme vždycky“ jako by patřila k úplně jiné otázce , dál už ale zápas pokračoval bez jakýchkoli dalších zádrhelů.
Nejrychleji se shodou okolností dohrálo právě na inkriminované čtvrté šachovnici a úvodní bod si zde připsali hosté, takže lze konstatovat, že v tomhle punktu jim přesmyčka vyšla, ať již byla úmyslná či nikoli. Novopečený nymburský reprezentant se tak mohl těšit z prvního úspěchu v sezóně, k němuž mu bohužel dopomohl Jarda Dobiáš starší. Ten sice v poslední době jako náhradník za béčko ve vyšší soutěži sbírá bod za bodem, na tenhle mač ale nepřišel v moc dobré náladě – už před výkopem nás například překvapil neobvyklým požadavkem, aby se tentokrát hrálo s digitálními hodinami namísto klasických, které se mu z nějakého neznámého důvodu nelíbily. Návrh sice neprošel, ale co čert nechtěl, analogová časomíra během zápasu postupně vypověděla službu hned na dvou šachovnicích, takže rozhodčí Roman Kolanda měl plné ruce práce a Jarda mohl cítit jisté zadostiučinění, kdyby se však mezitím už ve své partii nedostal do těžké defenzivy, z níž se mu bohužel nedařilo vymanit. Jeho pozice se místo toho dál zhoršovala, až mu nakonec nezbylo než kapitulovat a vytratit se jako pára nad hrncem.
Vyrovnání se povedlo zařídit mně, ač jsem vlastně nastoupil bez teoretické přípravy, anžto jsem si neuvědomil, že doma mám na třetí bílé . S těmi pro změnu počítal můj soupeř, který měl být původně na čtvrtém prkně, a snad proto si černými v pircovce nepočínal moc aktivně směrem dopředu – naopak se nechal vylekat výpadem mého pěcha na e5 a zvolil pro svého jezdce ten nejhorší úhybný manévr, totiž útěk na g8, odkud se následně až do velmi pozdní fáze partie prakticky nedostal do hry. Pak si ještě dobrovolně zavřel bělopolného střelce, takže když se mi povedlo si rozehrát věže, zkazit mu rošádu a vyměnit víceméně všechny jeho aktivní figury, otevřel se mi prostor pro útok dámy, věže a jezdce na odhaleného krále, jehož se chabě pokoušela bránit jen dáma a nerochovaná věž. Na poslední chvíli přisupěl do ohrožené oblasti ještě jezdec, který ale černému při obraně spíše překážel a nakonec o něj přišel, aby se za další dva tahy vzdal, když se mu nechtělo volit mezi ztrátou dámy a matem.
Vyhranou pozici už si mezitím stačil vybudovat také Zdeněk Hrubeš, kterému se na páté šachovnici povedlo nashromáždit převahu věže a pak snad i střelce. Jeho soupeř pan Vinecký sice pod jedno- či dvoutahovým matem raději už tradičně volil možnost nechat si běžet hodiny skoro až do spadnutí, než aby se vzdal, přesto se ale dalo počítat s průběžným stavem 2:1, jenž skýtal šanci, že když Miloš Michálek a Jarda Dobiáš mladší remizují, máme v kapse celkovou výhru. Jardovi pak dokonce jeho soupeř pan Mates smír skutečně nabídl, jenže náš lídr, bohatší o pěcha, chtěl hrát na výhru a nakonec mu bohužel mezi prsty protekl nejen bod, ale i půlbod. Všechno tak zůstalo na Milošovi, který v téže době soupeřovu mírovou nabídku rovněž odmítl, ač měl někdy kolem pětadvacátého tahu už sotva půl hodiny na hodinách. Poté naštěstí i přes dosti zablokovanou pozici zrychlil, takže když jsem odcházel na vlak, zbývalo mu na 6 tahů nějakých 12 minut, což už šlo.
Jak jsem se později dozvěděl, Miloš to stihl a poté i vyhrál, takže jsme navázali na úspěšné protinymburské tažení našich kolegů z béčka a připsali si první výhru v sezóně. O definitivní podobě celkového výsledku se však rozhodovalo až u zeleného stolu, za který zasedl Honza Fiala, jemuž nepořádek v nymburské sestavě podle očekávání neunikl. Jeho rozhodnutím byly partie na 2. – 4. šachovnici zkontumovány ve prospěch domácích a ze 3:2 se tak stalo 4:1, byť na elo by měly být započítány původní výsledky. Zástupce kapitána hostí se prý sice nechal slyšet, že „Pečky C trvaly na posazení hráčů dle soupisky, uvedené v předběžné úvodní zprávě a tím hosty k porušení pravidel donutily“, dle Milošova vyjádření však to jediné, na co před zápasem došlo, byl onen již zmíněný dotaz ohledně absence pana Kmece v úvodním zpravodaji, takže se na Honzově verdiktu celkem očekávatelně již nic nezměnilo a v průběžné tabulce jsme s 6 body vylétli na devátou příčku hned za osmé Čelákovice, jež mají nepatrně lepší skóre. V příštím kole však na naše nostřené kosy na polabské placce čeká nesrovnatelně tvrdší obilí v podobě nymburského céčka, které jako aktuální lídr soutěže bude jistě chtít pomstít své padlé spolubojovníky. S těmi se navíc na horké půdě budeme mít možnost setkat tváří v tvář, protože budou doma hostit vyslance Kostelce nad Černými lesy, a tak nezbývá než doufat, že roztrpčení z pro ně smůlovatého střetnutí již stačili hodit za hlavu. Připočteme-li fakt, že i třetí nymburský tým hraje svůj příští zápas hrát doma, budeme vlastně čelit trojnásobné přesile . Držte nám palce, ať se z jámy lvové, kde navíc bude asi pořádně těsno, zdrávi navrátíme!
TJ Sokol Pečky C
|
|
DDM Sokol Nymburk E
|
||||
Dobiáš Jaroslav
|
1651
|
0
|
-
|
1
|
1601
|
Mates Miroslav
|
Michálek Miloš K
|
1617
|
1
|
-
|
0
|
1562
|
Hanuš Karel
|
Fokt Michal
|
1509
|
1
|
-
|
0
|
1250
|
Kollár Josef
|
Dobiáš Jaroslav
|
1417
|
0
|
-
|
1
|
1250
|
Kmec Ján
|
Hrubeš Zdeněk
|
1250
|
1
|
-
|
0
|
1396
|
Vinecký Jiří ZK
|
|
3
|
:
|
2
|
|
(původní výsledek zápasu)
Michal Fokt
Náhledy fotografií ze složky Nymburk E